SLOKA 24-25
sragvy eka-kuṇḍalo matto
vaijayantyā ca mālayā
bibhrat smita-mukhāmbhojaṁ
sveda-prāleya-bhūṣitam
sa ājuhāva yamunāṁ
jala-krīḍārtham īśvaraḥ
nijaṁ vākyam anādṛtya
matta ity āpagāṁ balaḥ
anāgatāṁ halāgreṇa
kupito vicakarṣa ha
srak-vī — s girlandou; eka — s jednou; kuṇḍalaḥ — náušnicí; mattaḥ — omámený radostí; vaijayantyā — jménem Vaijayantī; ca — a; mālayā — s girlandou; bibhrat — ukazující; smita — usmĕvavou; mukha — svou tvář; ambhojam — podobnou lotosu; sveda — potu; prāleya — snĕhem; bhūṣitam — ozdobenou; saḥ — On; ājuhāva — zavolal; yamunām — řeku Yamunu; jala — ve vodĕ; kṛīḍā — hře; artham — kvůli; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán; nijam — Jeho; vākyam — slova; anādṛtya — neberoucí na zřetel; mattaḥ — opilý; iti — takto (uvažující); āpa-gām — řeku; balaḥ — Pán Balarāma; anāgatām — která nepřišla; hala — své zbranĕ v podobĕ pluhu; agreṇa — špičkou; kupitaḥ — rozhnĕvaný; vicakarṣa ha — táhl.
Radostí omámený Pán Balarāma na sobĕ mĕl kvĕtinové girlandy, včetnĕ slavné Vaijayantī, jedinou náušnici a Jeho usmĕvavou lotosovou tvář zdobily jako snĕhové vločky kapky potu. Pán poté zavolal řeku Yamunu, aby si mohl hrát v jejích vodách, ale ona nevzala Jeho příkaz na zřetel, protože Ho považovala za opilého. To Balarāmu rozhnĕvalo a začal řeku táhnout špičkou svého pluhu.