SLOKA 22
tathā kāśī-pateḥ kāyāc
chira utkṛtya patribhiḥ
nyapātayat kāśī-puryāṁ
padma-kośam ivānilaḥ
tathā — podobnĕ; kāśī-pateḥ — král Kāśī; kāyāt — z tĕla; śiraḥ — hlavu; utkṛtya — stínající; patribhiḥ — svými šípy; nyapātayat — nechal ji odletĕt; kāśi-puryām — do mĕsta Kāśī; padma — lotosu; kośam — kvĕt; iva — jako; anilaḥ — vítr.
Pán Kṛṣṇa svými šípy podobnĕ srazil Kāśirājovu hlavu z tĕla, a nechal ji odletĕt do mĕsta Kāśī jako lotos vržený vĕtrem.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, proč Kṛṣṇa hodil Kāśirājovu hlavu do mĕsta: „Když král Kāśī vyjíždĕl do bitvy, slíbil obyvatelům: ,Moji milí obyvatelé Kāśī, dnes přinesu hlavu nepřítele do středu mĕsta. O tom nepochybujte.̀ Královy hříšné královny se také chvástaly před svými služebnicemi: ,Dnes náš pán jistĕ přinese hlavu Pána Dvāraky.̀ Proto Nejvyšší Pán hodil královu hlavu do mĕsta, aby přivedl obyvatele k úžasu.“