SLOKA 15
tasyāvanijya caraṇau tad-apaḥ sva-mūrdhnā
bibhraj jagad-gurutamo ’pi satāṁ patir hi
brahmaṇya-deva iti yad guṇa-nāma yuktaṁ
tasyaiva yac-caraṇa-śaucam aśeṣa-tīrtham
tasya — jeho; avanijya — koupající; caraṇau — nohy; tat — tu; apaḥ — vodu; sva — své vlastní; mūrdhnā — na hlavĕ; bibhrat — nesoucí; jagat — celého vesmíru; guru-tamaḥ — svrchovaný duchovní mistr; api — třebaže; satām — svatých oddaných; patiḥ — vládce; hi — vskutku; brahmaṇya — který má v oblibĕ brāhmaṇy; devaḥ — Pán; iti — takto zvaný; yat — jelikož; guṇa — založené na Jeho povaze; nāma — jméno; yuktam — vhodné; tasya — Jeho; eva — vskutku; yat — jehož; caraṇa — nohou; śaucam — koupající; aśeṣa — úplná; tīrtham — svatynĕ.
Pán Kṛṣṇa vykoupal Nāradovy nohy a potom si tou vodou pokropil hlavu. Ačkoliv je svrchovaná duchovní autorita vesmíru a vládce svých oddaných, slušelo se, aby se choval tímto způsobem, protože Jeho jméno je Brahmaṇya-deva, „Pán, který má v oblibĕ bṛāhmaṇy“. Tak Śrī Kṛṣṇa uctil mudrce Nāradu vykoupáním jeho nohou, třebaže voda, která koupe Jeho vlastní nohy, se stává Gangou, svrchovanou svatyní.
Jelikož lotosové nohy samotného Pána Kṛṣṇy jsou zdrojem nejposvátnĕjší Gangy, Pán se nemusel očišťovat koupáním nohou Nārady Muniho. Naopak, jak Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje: „Pán Kṛṣṇa se ve Dvārace tĕšil ze zábav dokonalé lidské bytosti. Když tedy mudrci Nāradovi umyl nohy a vodou si pokropil hlavu, Nārada neprotestoval, neboť dobře vĕdĕl, že Pán tak jedná proto, aby každého poučil jak ctít svĕtce.“