SLOKA 30
dhyāyantam ekam āsīnaṁ
puruṣaṁ prakṛteḥ param
śuśrūṣantaṁ gurūn kvāpi
kāmair bhogaiḥ saparyayā
dhyāyantam — meditující; ekam — sám; āsīnam — sedící; puruṣam — o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství; prakṛteḥ — hmotné přírodĕ; param — transcendentálním; śuśrūṣantam — konající prostou službu; gurūn — starším; kva api — nĕkde; kāmaiḥ — vytouženými; bhogaiḥ — předmĕty požitku; saparyayā — a uctíváním.
Nĕkde sedĕl sám a meditoval o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, který je transcendentální hmotné přírodĕ, a nĕkde konal prostou službu starším tím, že je obdarovával vytouženými vĕcmi a uctíval je.
Śrīla Prabhupāda komentuje: „Meditací doporučenou v autorizovaných písmech se rozumí soustředĕní mysli na Nejvyšší Osobnost Božství, Višnua. Pán Kṛṣṇa je sám původní Viṣṇu, ale protože hrál úlohu lidské bytosti, jasnĕ svým osobním chováním ukázal, co meditace znamená.“
Tato meditace naznačuje brāhma-muhūrtu, časné ranní hodiny před rozbřeskem.