SLOKA 41
śrī-śuka uvāca
ity ācarantaṁ sad-dharmān
pāvanān gṛha-medhinām
tam eva sarva-geheṣu
santam ekaṁ dadarśa ha
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; iti — takto; ācarantam — provádĕjící; sat — duchovní; dharmān — zásady náboženství; pāvanān — očišťující; gṛha-medhinām — pro hospodáře; tam — Ho; eva — vskutku; sarva — ve všech; geheṣu — palácích; santam — přítomný; ekam — v jedné podobĕ; dadarśa ha — vidĕl.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto v každém paláci Nārada vidĕl Pána ve Jeho stejné osobní podobĕ následujícího transcendentální zásady náboženství, které očišťují ty, kdo se zabývají domácími záležitostmi.
V tomto verši Śukadeva Gosvāmī opakuje to, co Pán sám vysvĕtlil. Śrīla Prabhupāda píše v knize Kṛṣṇa: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se vĕnoval svým domácím činnostem, aby lidi učil, jak je možné posvĕtit rodinný život i v případĕ, že nĕkdo lpí na zajetí v hmotné existenci. Rodinný život ve skutečnosti nutí človĕka pokračovat s hmotným bytím, ale Pán byl k hospodářům velice laskavý a ukázal, jak mohou obyčejný rodinný život posvĕtit. Jelikož je Kṛṣṇa středem všech činností, život hospodáře vĕdomého si Kṛṣṇy je transcendentální vůči všem védským příkazům a je automaticky posvĕcený.“
Jak je uvedeno ve druhém verši této kapitoly, všechny Pánovy činnosti v mnoha palácích konala Pánova jediná duchovní podoba (ekena vapuṣā), která se projevovala na mnoha místech zároveň. Tato vize byla Nāradovi zjevena kvůli jeho touze ji vidĕt a Pánovĕ touze mu ji ukázat. Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že ostatní obyvatelé Dvāraky mohli Kṛṣṇu vidĕt pouze v konkrétní části mĕsta, kterou sami obývali, a nikde jinde, i když nĕkdy kvůli nĕjaké záležitosti navštívili jiný okrsek. Takto Pán udĕlil zvláštní pohled na své zábavy svému milovanému oddanému Nāradovi Munimu.