Když Śukadeva Gosvāmī viděl, že Mahārāja Parīkṣit dychtivě čeká, až bude moci naslouchat o Kṛṣṇových dětských zábavách, velmi ho to potěšilo a pokračoval ve vyprávění. Když byly Śrī Kṛṣṇovi pouze tři měsíce a právě se snažil otočit ze zad na bříško-ještě předtím, než se vůbec pokusil lézt-chtěla matka Yaśodā uspořádat se svými přítelkyněmi obřad pro šťastnou budoucnost dítěte. Tento obřad se obvykle provádí společně se ženami, jež mají samy malé děti. Když matka Yaśodā viděla, že Kṛṣṇa usíná, položila Ho pod domácí vozík zvaný śakaṭa, jelikož měla ještě něco na práci. Zatímco dítě spalo, věnovala se dalším povinnostem spojeným s příznivým obřadem. Pod vozíkem byla kolébka, a právě do ní Ho matka Yaśodā uložila. Dítě spalo, ale náhle se probudilo, a jak mají děti ve zvyku, začalo kopat svýma nožkama. Toto kopání otřáslo vozíkem, jenž se s velkým hlukem zřítil na zem, úplně se rozpadl a vše, co na něm bylo naskládáno, se vysypalo. Děti, které si hrály poblíž, ihned běžely matce Yaśodě říci, že se vozík rozbil, a ona tam tedy sevřená úzkostí s ostatními gopīmi spěchala. Okamžitě si vzala dítě na klín a dala Mu pít ze svého prsu, a pak byly s pomocí brāhmaṇů vykonány různé védské obřady. Brāhmaṇové, neznající skutečnou totožnost dítěte, Mu dávali hojná požehnání.