SLOKA 19
bhūmau nidhāya taṁ gopī
vismitā bhāra-pīḍitā
mahā-puruṣam ādadhyau
jagatām āsa karmasu
bhūmau—na zem; nidhāya—když posadila; tam—dítě; gopī—matka Yaśodā; vismitā—udivená; bhāra-pīḍitā—sevřená úzkostí z toho, jak je dítě těžké; mahā-puruṣam—Pána Viṣṇua, Nārāyaṇa; ādadhyau—přijala útočiště u; jagatām—jako kdyby to byla tíha celého světa; āsa—začala se věnovat; karmasu—jiným domácím povinnostem.
Dítě připadalo matce Yaśodě těžké jako celý vesmír, a proto byla plná úzkosti-říkala si, že Ho možná napadl nějaký další duch či démon. Udivená posadila dítě na zem a začala myslet na Nārāyaṇa. Jelikož předvídala neblahé události, zavolala brāhmaṇy, aby proti této tíze něco dělali, a pak se věnovala jiným domácím povinnostem. Neměla jinou možnost, než vzpomínat na lotosové nohy Nārāyaṇa, neboť nevěděla, že Kṛṣṇa je původním zdrojem všeho.
Matka Yaśodā nevěděla, že Kṛṣṇa je nejtěžší ze všeho těžkého a že sídlí ve všem (mat-sthāni sarva-bhūtāni). To dokládá Bhagavad-gītā (9.4): mayā tatam idaṁ sarvaṁ jagad avyakta-mūrtinā-Kṛṣṇa je ve svém neosobním aspektu přítomný všude a vše spočívá na Něm. Zároveň však není všude (na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ). Matka Yaśodā tuto filozofii nemohla pochopit, protože díky působení yogamāyi jednala s Kṛṣṇou jako Jeho skutečná matka. Jelikož nechápala, jak významnou osobou Kṛṣṇa je, dokázala jedině prosit Nārāyaṇa o Kṛṣṇovo bezpečí a zavolat brāhmaṇy, aby odvrátili neblahou situaci.