SLOKA 25
ruditam anuniśamya tatra gopyo
bhṛśam anutapta-dhiyo ’śru-pūrṇa-mukhyaḥ
rurudur anupalabhya nanda-sūnuṁ
pavana upārata-pāṁśu-varṣa-vege
ruditam—žalostně plačící matku Yaśodu; anuniśamya—když uslyšely; tatra—tam; gopyaḥ—ostatní ženy, gopī; bhṛśam—velice; anutapta—účastně bědovaly, stejně jako matka Yaśodā; dhiyaḥ—s těmito pocity; aśru-pūrṇa-mukhyaḥ—a ostatní gopī, s tvářemi plnými slz; ruruduḥ—plakaly; anupalabhya—nenacházející; nanda-sūnum—syna Nandy Mahārāje, Kṛṣṇu; pavane—když větrný vír; upārata—ustal; pāṁśu-varṣa-vege—jeho síla zdvíhající prach.
Když se poryvy prašné bouře i větry utišily, Yaśodiny přítelkyně, ostatní gopī, slyšely, jak matka Yaśodā pláče, a šly za ní. Když nikde neviděly Kṛṣṇu, byly i ony zarmoucené a přidaly se k jejímu pláči s očima plnýma slz.
Tato připoutanost gopī ke Kṛṣṇovi je úžasná a transcendentální. Kṛṣṇa byl středem všeho, co gopī dělaly. V Jeho přítomnosti byly šťastné a v Jeho nepřítomnosti nešťastné. Když tedy matka Yaśodā bědovala, že se Kṛṣṇa ztratil, začaly ostatní ženy také naříkat.