SLOKA 32
kiṁ nas tapaś cīrṇam adhokṣajārcanaṁ
pūrteṣṭa-dattam uta bhūta-sauhṛdam
yat samparetaḥ punar eva bālako
diṣṭyā sva-bandhūn praṇayann upasthitaḥ
kim—jaký druh; naḥ—námi; tapaḥ—askeze; cīrṇam—byl prováděn po velmi dlouhou dobu; adhokṣaja—Nejvyšší Osobnosti Božství; arcanam—uctívání; pūrta—budování veřejných cest a podobně; iṣṭa—činnosti pro blaho všech; dattam—rozdávání milodarů; uta—nebo jiné; bhūta-sauhṛdam—z lásky ke všemu obyvatelstvu; yat—jejichž výsledkem; samparetaḥ—i když bylo dítě prakticky odsouzené na smrt; punaḥ eva—přesto znovu, díky zbožným činnostem; bālakaḥ—dítě; diṣṭyā—bohudík; sva-bandhūn—všechny své příbuzné; praṇayan—aby těšilo; upasthitaḥ—je zde přítomné.
Nanda Mahārāja a další pravili: “Museli jsme v minulosti po velmi dlouhou dobu podstupovat askezi, uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, věnovat se zbožným činnostem pro blaho všech, budovat veřejné cesty a studny a také rozdávat milodary. Díky tomu se chlapec vrátil z prahu smrti, aby přinášel radost svým příbuzným.”
Nanda Mahārāja potvrdil, že zbožným jednáním se člověk může stát sādhuem, což mu zajistí šťastný domov a ochranu jeho dětem. Śāstry obsahují mnoho pokynů pro karmī a jñānī-zvláště pro karmī-jak mohou jednat zbožně a být šťastní i v rámci hmotného života. Podle zásad védské civilizace má člověk provádět činnosti pro blaho všech-například budovat veřejné cesty, po jejich obou stranách sázet stromy, aby lidé mohli kráčet ve stínu, a stavět veřejné studny, aby si mohl každý bez potíží nabrat vodu. Měl by podstupovat askezi, aby ovládl své touhy, a zároveň musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Získá tak zbožnost, a díky tomu bude šťastný i v hmotném životě.