SLOKA 24
gīta-vāditra-ghoṣeṇa
brahma-ghoṣeṇa bhūyasā
abhyayāt sa hṛṣīkeśaṁ
prāṇāḥ prāṇam ivādṛtaḥ
gīta — písnĕ; vāditra — a nástrojové hudby; ghoṣeṇa — zvukem; brahma — Ved; ghoṣeṇa — zvukem; bhūyasā — vydatným; abhyayāt — vyšel; saḥ — on; hṛṣīkeśam — k Pánu Kṛṣṇovi; prāṇāḥ — smysly; prāṇam — vĕdomí, neboli životní vzduch; iva — jako; ādṛtaḥ — uctivý.
Za tónů písní a hudebních nástrojů a hlasité vibrace védských hymnů král s velkou úctou vyšel setkat se s Pánem Hṛṣīkeśou, tak jako smysly vycházejí ven setkat se s životním vĕdomím.
Pán Kṛṣṇa je zde popsán jako Hṛṣīkeśa, Pán smyslů, a spĕch krále Yudhiṣṭhiry k Pánu je přirovnán ke smyslům dychtivĕ se spojujícím se životním vĕdomím. Bez vĕdomí jsou smysly k ničemu; ve skutečnosti smysly fungují prostřednictvím vĕdomí. Podobnĕ když individuální duše postrádají vĕdomí Kṛṣṇy, lásku k Bohu, vstupují do zbytečného a klamného zápasu zvaného hmotná existence. Čistí oddaní jako král Yudhiṣṭhira nikdy nepostrádají Pánovu společnost, neboť Ho vždy chovají ve svých srdcích, a přesto cítí zvláštní extázi, když spatří Pána po dlouhém odloučení, jak je popsáno zde.