SLOKA 31-32

saṁsikta  —  pokropené vodou; vartma  —  jehož cesty; kariṇām  —  slonů; mada  —  tekutiny vytékající ze spánků; gandha  —  voňavou; toyaiḥ  —  vodou; citra  —  barevnými; dhvajaiḥ  —  vlajkami; kanaka  —  zlatými; toraṇa  —  branami; pūrṇa-kumbhaiḥ  —  a plnými nádobami s vodou; mṛṣṭa  —  ozdobená; ātmabhiḥ  —  jejichž tĕla; nava  —  novými; dukūla  —  pĕknými odĕvy; vibhūṣaṇa  —  ozdobami; srak  —  kvĕtinovými girlandami; gandhaiḥ  —  a aromatickou santálovou pastou; nṛbhiḥ  —  s muži; yuvatibhiḥ  —  s mladými ženami; ca  —  také; virājamānam  —  zářivými; uddīpta  —  zapálenými; dīpa  —  s lampami; balibhiḥ  —  a obĕtinami v podobĕ daru; prati  —  každý; sadma  —  dům; jāla  —  z otvorů zamřížovaných oken; niryāta  —  linoucím se; dhūpa  —  dýmem z kadidla; ruciram  —  přitažlivými; vilasat  —  vlajícími; patākam  —  s prapory; mūrdhanya  —  na střechách; hema  —  zlatými; kalaśaiḥ  —  s kupolemi; rajata  —  ze stříbra; uru  —  velkými; śṛṅgaiḥ  —  s podstavci; juṣṭam  —  ozdobenými; dadarśa  —  vidĕl; bhavanaiḥ  —  s domovy; kuru-rāja  —  krále Kuruovců; dhāma  —  sídlo.