SLOKA 19
kiṁ durmarṣaṁ titikṣūṇāṁ
kim akāryam asādhubhiḥ
kiṁ na deyaṁ vadānyānāṁ
kaḥ paraḥ sama-darśinām
kim — co; durmarṣam — nesnesitelné; titikṣūṇām — pro snášenlivé; kim — co; akāryam — nemožné učinit; asādhubhiḥ — pro bezbožné; kim — co; na deyam — nemožné rozdat; vadānyānām — pro štĕdré; kaḥ — co; paraḥ — oddĕlený; sama — nestranný; darśinām — pro ty, jejichž pohled.
Co snášenliví nesnesou? Co neučiní zlotřilí? Co štĕdří nerozdají darem? A koho ti s nestranným pohledem budou považovat za cizince?
V předchozím verši Pán Kṛṣṇa a dva bratři Pāṇḍuovci, Bhīma a Arjuna, požádali Jarāsandhu, aby jim dal vše, oč ho požádají. Zde vysvĕtlují, proč nemusí upřesňovat svoji touhu.
Ācāryové komentují tento verš: Jarāsandha si mohl myslet: „Co když požádáte o mého syna, odloučení od nĕhož by bylo nesnesitelné?“
Na tuto možnou námitku Kṛṣṇa a Pāṇḍuovci odpovídají: „Pro snášenlivou osobu není nic nesnesitelné.“
Podobnĕ by Jarāsandha mohl namítat: „Co když mĕ požádáte, abych opustil tĕlo nebo o mé cenné drahokamy a ostatní ozdoby, které jsou určeny pro mé syny, ne pro obyčejné žebráky?“
Na to odpovídají: „Pokud jde o štĕdré osoby, co není určeno k rozdání jako almužny?“ Jinak řečeno, má se rozdat všechno.
Jarāsandha by mohl také namítat, že by mohl rozdávat almužnu svým nepřátelům. To jeho hosté vyvracejí výrokem kaḥ paraḥ sama-darśinām: „Pro ty s nestranným pohledem, kdo je cizinec?“
Tak Śrī Kṛṣṇa a Pāṇḍuovci povzbuzovali Jarāsandhu, aby jednoduše souhlasil se splnĕním jejich žádosti bez další diskuse.