SLOKA 30
evam āvedito rājā
jahāsoccaiḥ sma māgadhaḥ
āha cāmarṣito mandā
yuddhaṁ tarhi dadāmi vaḥ
evam — takto; āveditaḥ — vyzvaný; rāja — král; jahāsa — rozesmál se; uccaiḥ — hlasitĕ; sma — vskutku; māgadhaḥ — Jarāsandha; āha — řekl; ca — a; amarṣitaḥ — nesnášenlivý; mandāḥ — ó pošetilci; yuddham — boj; tarhi — potom; dadāmi — dám; vaḥ — vám.
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Takto vyzvaný Magadharāja se hlasitĕ rozesmál a s odporem řekl: „Dobrá, vy pošetilci, budu s vámi bojovat!
Śrīla Viśvanātha Cakravartī komentuje, že Jarāsandha cítil vnitřní spokojenost, protože si myslel, že jeho nepřátelé byli pokořeni tím, že se museli přestrojit za brāhmaṇy, aby se k nĕmu dostali. Ācārya tedy chápe Jarāsandhovu mysl takto: „Ó slaboši, zapomeňte na obtĕžování se s bojem. Proč prostĕ nepřijmete mou hlavu? Tím, že jste se převlékli za brāhmaṇy žebrající o milodar, jste nechali svou statečnost zapadnout jako slunce, ale pokud jste přesto nĕjak neztratili odvahu, daruji vám boj.“
Ācārya nakonec poukazuje na to, že bohynĕ učenosti zamýšlí frázi amarṣito mandāḥ číst jako amarṣito 'mandāḥ. Jinými slovy, Pán Kṛṣṇa a Pāṇḍuovci jsou amandāḥ, „nikdy pošetilí“. A z toho důvodu zvolili tu nejlepší taktiku, jak jednou provždy skoncovat s krutým Jarāsandhou.