SLOKA 4
tvat-pāduke avirataṁ pari ye caranti
dhyāyanty abhadra-naśane śucayo gṛṇanti
vindanti te kamala-nābha bhavāpavargam
āśāsate yadi ta āśiṣa īśa nānye
tvat — Tvým; pāduke — sandálům; aviratam — neustále; pari — plnĕ; ye — kdo; caranti — slouží; dhyāyanti — meditují o; abhadra — nepříznivých vĕcí; naśane — které (působí) zničení; śucayaḥ — očištĕnými; gṛṇanti — a popisují svými slovy; vindanti — získají; te — oni; kamala — (jako) lotos; nābha — ó Ty, jehož pupek; bhava — hmotného života; apavargam — ukončení; āśāsate — chovají touhy; yadi — pokud; te — oni; āśiṣaḥ — (dosáhnou) vytoužených vĕcí; īśa — ó Pane; na — ne; anye — ostatní osoby.
Očištĕné osoby, které neustále slouží Tvým botám, jež ničí vše nepříznivé, meditují o nich a oslavují je, zajisté dosáhnou osvobození z hmotné existence, ó Pane s pupkem podobným lotosu. I když touží po nĕčem v tomto svĕtĕ, získají to, zatímco ostatní – ti, kdo nepřijímají útočištĕ u Tebe – nejsou nikdy spokojeni, ó Pane.
Śrīla Prabhupāda v této souvislosti píše, že osvobozené osoby vĕdomé si Kṛṣṇy: „Dokonce i v případĕ, že netouží po vysvobození z hmotného bytí a ani si nechtĕjí užívat hmotného bohatství, se jejich touhy také splní díky tomu, jak jednají s vĕdomím Tebe. Čistí oddaní Tvých lotosových nohou ve skutečnosti netouží po hmotném bohatství. Co se nás týče, jsme plnĕ odevzdaní Tvým lotosovým nohám a Tvou milostí máme to štĕstí, že Tĕ můžeme osobnĕ vidĕt. Proto přirozenĕ netoužíme po hmotném bohatství. Védská moudrost praví, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství. Chtĕl bych utvrdit platnost této skutečnosti a také ukázat svĕtu rozdíl mezi tím, když Tĕ nĕkdo přijímá jako Nejvyšší Osobnost Božství, a tím, když Tĕ nĕkdo jen považuje za mocnou historickou osobnost. Chci svĕtu ukázat, že človĕk může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života jednoduše přijetím útočištĕ u Tvých lotosových nohou, stejnĕ jako lze prostým zaléváním kořene uspokojit vĕtve, ratolesti, listy i kvĕty celého stromu. Život toho, kdo rozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy, se naplní po hmotné i po duchovní stránce.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī podobnĕ vysvĕtluje výrok krále Yudhiṣṭhiry: „Necítíme velkou naléhavost vykonat obĕť Rājasūya, ani nesledujeme žádný osobní zájem, neboť již vidíme Tvé lotosové nohy a Tvou bezmeznou milostí jsme byli přijati do Tvé osobní společnosti. V tomto svĕtĕ jsou však nĕkteří, jejichž srdce jsou znečištĕná, a proto si myslí, že nejsi Nejvyšší Osobnost Božství, ale obyčejný človĕk. Nebo na Tobĕ hledají chyby a dokonce Tĕ kritizují. To je šíp probodávající naše srdce.
Proto, abychom odstranili tento šíp z našeho srdce, musíme na toto místo – pod záminkou Rājasūyi – svolat Brahmu, Rudru a ostatní moudré brahmacārī a polobohy, kteří sídlí na každé ze čtrnácti planetárních soustav. Až se tak vznešené shromáždĕní sejde, bude povinné nejprve uspořádat agra-pūju, neboli první uctívání nejvhodnĕjší přítomné osoby. A až jim bude přímo ukázáno, že Ty, Pán Kṛṣṇa, jsi Nejvyšší Osobnost Božství, šíp probodávající naše srdce bude odstranĕn.“