SLOKA 6
na brahmaṇaḥ sva-para-bheda-matis tava syāt
sarvātmanaḥ sama-dṛśaḥ sva-sukhānubhūteḥ
saṁsevatāṁ sura-taror iva te prasādaḥ
sevānurūpam udayo na viparyayo ’tra
na — ne; brahmaṇaḥ — Absolutní Pravdy; sva — své vlastní; para — a ostatních; bheda — rozlišující; matiḥ — mentalita; tava — Tebe; syāt — může být; sarva — všech bytostí; ātmanaḥ — Duše; sama — nestranný; dṛśaḥ — jehož pohled; sva — v sobĕ; sukha — štĕstí; anubhūteḥ — jehož zkušenost; saṁsevatām — pro ty, kdo správnĕ uctívají; sura-taroḥ — nebeského stromu přání; iva — jako kdyby; te — Tvá; prasādaḥ — milost; sevā — se službou; anurūpam — v souladu; udayaḥ — vytoužené výsledky; na — ne; viparyayaḥ — rozpor; atra — v tom.
Ve Tvé mysli nemůže existovat rozlišování jako „Toto je mé a tamto patří jinému,“ protože jsi Nejvyšší Pán, Absolutní Pravda, Duše všech bytostí, vždy vyrovnaný a užívající si transcendentálního štĕstí v sobĕ samém. Přesnĕ jako nebeský strom přání žehnáš všem, kteří Tĕ správnĕ uctívají a udílíš jim jejich vytoužené plody úmĕrnĕ službĕ, kterou Ti poskytují. Na tom není nic špatného.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že strom přání nemá žádné hmotné připoutanosti nebo předpojatost, ale jednoduše udílí své plody tĕm, kdo si je zaslouží, a nikoliv ostatním. Jīva Gosvāmī Prabhupāda dodává, že strom přání neuvažuje: „Tato osoba je hodna mĕ uctívat, ale tamta není.“ Naopak, a strom přání je spokojen se všemi, kdo mu správnĕ slouží. A Pán jedná stejným způsobem, jak zde vysvĕtluje král Yudhiṣṭhira.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī dodává, že by nikdo nemĕl vinit Pána Kṛṣṇu ze závisti vůči jedné osobĕ a nadržování jiné. Jelikož Pán je sva-sukhānubhūti, zažívající své vlastní štĕstí v sobĕ, nemá ve vztahu k podmínĕným duším co získat ani co ztratit. Naopak, odpovídá podle toho, jak se na Nĕho obracejí. Śrīla Prabhupāda tento bod velmi pĕknĕ shrnuje ve svém překladu výroku krále Yudhiṣṭhiry: „Život toho, kdo rozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy, se naplní po hmotné i po duchovní stránce. To neznamená, že jsi naklonĕný lidem, kteří přijímají vĕdomí Kṛṣṇy, a že lidé nevĕdomí si Kṛṣṇy jsou Ti lhostejní. Stavíš se ke všem stejnĕ – to jsi sám prohlásil. Nemůžeš být jednĕm naklonĕný a o druhé se nezajímat, protože sídlíš v srdcích všech jako Nadduše a všem udílíš výsledky jejich plodonosných činností. Každé živé bytosti dáváš možnost, aby si užívala tohoto hmotného svĕta, jak si přeje. Jako Nadduše sídlíš v tĕle s ní a dáváš jí výsledky jejích činností i příležitosti rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy a obrátit se k oddané službĕ Tobĕ. Otevřenĕ prohlašuješ, že každý by mĕl zanechat všech ostatních vĕcí a odevzdat se Ti, že se o nĕho postaráš a zbavíš ho reakcí za všechny hříchy. Jsi jako strom přání na nebeských planetách, který dává každému požehnání podle toho, co si kdo přeje. Každý má možnost dosáhnout nejvyšší dokonalosti, ale pokud po tom nĕkdo netouží a Ty mu dáš nižší požehnání, neznamená to, že jsi zaujatý.“