Když Pán Kṛṣṇa propustil 20 800 králů, které Jarāsandha uvĕznil, ti ihned padli na zem, aby se Mu poklonili. Poté se postavili se sepjatýma rukama a začali se k Nĕmu modlit. Králové vidĕli své uvĕznĕní jako akt Pánovy milosti, aby zničil jejich pýchu, a modlili se pouze o to, aby dostali vše, co by jim umožnilo trvale vzpomínat na Jeho lotosové nohy.