SLOKA 27-28
tat-pādāv avanijyāpaḥ
śirasā loka-pāvanīḥ
sa-bhāryaḥ sānujāmātyaḥ
sa-kuṭumbo vahan mudā
vāsobhiḥ pīta-kauṣeyair
bhūṣaṇaiś ca mahā-dhanaiḥ
arhayitvāśru-pūrṇākṣo
nāśakat samavekṣitum
tat — Jeho; pādau — nohy; avanijya — omývající; āpaḥ — vodu; śirasā — na svou hlavu; loka — svĕt; pāvanīḥ — která očišťuje; sa — s; bhāryaḥ — manželkou; sa — s; anuja — bratry; amātyaḥ — a ministry; sa — s; kuṭumbaḥ — rodinou; vahan — nesoucí; mudā — s radostí; vāsobhiḥ — s odĕvy; pīta — žlutými; kauṣeyaiḥ — hedvábnými; bhūṣaṇaiḥ — se šperky; ca — a; mahā-dhanaiḥ — drahocennými; arhayitvā — prokazující poctu; aśru — slzami; pūrṇa — zalité; akṣaḥ — jehož oči; na aśakat — nebyl schopen; samavekṣitum — na Nĕho přímo pohlédnout.
Poté, co Mahārāja Yudhiṣṭhira omyl nohy Pána Kṛṣṇy, radostnĕ si pokropil vodou hlavu a potom hlavy své manželky, bratrů, ostatních členů rodiny a ministrů. Tato voda očišťuje celý svĕt. Když král prokazoval poctu Pánu dary v podobĕ žlutých hedvábných odĕvů a drahocenných ozdob z drahokamů, slzami zalité oči mu bránily hledĕt přímo na Pána.