SLOKA 39
sa vrīḍito ’vag-vadano ruṣā jvalan
niṣkramya tūṣṇīṁ prayayau gajāhvayam
hā-heti śabdaḥ su-mahān abhūt satām
ajāta-śatrur vimanā ivābhavat
babhūva tūṣṇīṁ bhagavān bhuvo bharaṁ
samujjihīrṣur bhramati sma yad-dṛśā
saḥ — on, Duryodhana; vrīḍitaḥ — ztrapnĕný; avāk — sklonĕná; vadanaḥ — jehož tvář; ruṣā — hnĕvem; jvalan — planoucí; niṣkramya — vycházející; tūṣṇīm — tiše; prayayau — odjel; gaja-āhvayam — do Hastināpuru; hā-hā iti — „bĕda, bĕda“; śabdaḥ — křik; su-mahān — mohutný; abhūt — rozlehl se; satām — svatých osob; ajāta-śatruḥ — král Yudhiṣṭhira; vimanāḥ — sklíčeným; iva — ponĕkud; abhavat — stal se; babhūva — byl; tūṣṇīm — tichý; bhagavān — Nejvyšší Pán; bhuvaḥ — Zemĕ; bharam — břemeno; samujjihīrṣuḥ — toužící odstranit; bhramati sma — (Duryodhana) byl oklamán; yat — jehož; dṛśā — pohledem.
Duryodhana, ponížený a planoucí hnĕvem, sklonil tvář, beze slova odešel a vrátil se do Hastināpuru. Přítomné svaté osoby hlasitĕ vykřikly: „Bĕda, bĕda!“ a král Yudhiṣṭhira ponĕkud posmutnĕl. Nejvyšší Pán, jehož pouhý pohled Duryodhanu zmátl, však mlčel, neboť Jeho zámĕr byl odstranit břemeno Zemĕ.
Śrīla Prabhupāda píše: „Když odešel takto rozhnĕvaný, všichni události litovali a krále Yudhiṣṭhiru to také velice mrzelo. Kṛṣṇa však navzdory všemu, co se stalo, nic neřekl. K celé události se nevyslovil ani kladnĕ, ani zápornĕ. Zdálo se, že Duryodhana byl uveden do iluze svrchovanou vůlí Pána Kṛṣṇy, a to byl počátek nepřátelství mezi dvĕma klany kuruovské dynastie. Jevilo se to jako součást Kṛṣṇova plánu, jak naplnit své poslání, kterým bylo zmenšit břímĕ svĕta.“