SLOKA 31
kva śoka-mohau sneho vā
bhayaṁ vā ye ’jña-sambhavāḥ
kva cākhaṇḍita-vijñāna-
jñānaiśvaryas tv akhaṇḍitaḥ
kva — kde; śoka — nářek; mohau — a zmatenost; snehaḥ — hmotná náklonnost; vā — nebo; bhayam — strach; vā — nebo; ye — ty, které; ajñā — z nevĕdomosti; sambhavāḥ — zrozené; kva ca — a kde, na druhé stranĕ; akhaṇḍita — nekonečné; vijñāna — jehož vnímání; jñāna — poznání; aiśvaryaḥ — a moc; tu — ale; akhaṇḍitaḥ — nekonečný Nejvyšší Pán.
Jak mohou být nářek, zmatenost, hmotná náklonnost nebo strach, všechny zrozené z nevĕdomosti, připisovány nekonečnému Nejvyššímu Pánu, jehož vnímání, poznání i moc jsou podobnĕ nekonečné?
Śrīla Prabhupāda píše: „Nářek, zármutek a zmatenost jsou příznaky podmínĕných duší, ale jak mohou tyto stavy ovlivnit osobu Nejvyššího, který je plný poznání, síly a všeho majestátu? Ve skutečnosti není možné, aby Śālvova mystická kouzla Pána Kṛṣṇu oklamala. Projevoval svou zábavu v úloze lidské bytosti.“
Všichni velcí komentátoři Bhāgavatamu docházejí k závĕru, že nářek, klam, připoutanost a strach, které vznikají z nevĕdomosti duše, nemohou být nikdy přítomné v transcendentálních dramatických zábavách Pána. Śrīla Jīva Gosvāmī dává mnoho příkladů z Kṛṣṇových zábav, aby tuto pointu ilustroval. Například když pasáčci vstoupili do Aghāsurovy tlamy, Pán Kṛṣṇa zdánlivĕ užasl. Podobnĕ když Brahmā unesl přátele pasáčky a telata Pána Kṛṣṇy, Pán je nejprve začal hledat jako kdyby nevĕdĕl, kde jsou. Takto Pán hraje obyčejnou lidskou bytost, aby si užíval transcendentálních zábav se svými oddanými. Nikdo by nemĕl nikdy považovat Osobnost Božství za obyčejnou osobu, jak Śukadeva Gosvāmī vysvĕtluje v tomto a v následujícím verši.