SLOKA 30
taṁ punar naimiṣaṁ prāptam
ṛṣayo ’yājayan mudā
kratv-aṅgaṁ kratubhiḥ sarvair
nivṛttākhila-vigraham
tam — Jeho, Pána Balarāmu; punaḥ — znovu; naimiṣam — do Naimiṣāraṇyi; prāptam — jenž přišel; ṛṣayaḥ — mudrci; ayājayan — zapojili do konání védských obĕtí; mudā — s potĕšením; kratu — všech obĕtí; aṅgam — ztĕlesnĕní; kratubhiḥ — obřady; sarvaiḥ — všeho druhu; nivṛtta — který zanechal; akhila — všeho; vigraham — válčení.
Pozdĕji se Pán Balarāma vrátil do Naimiṣāraṇyi, kde Ho, ztĕlesnĕní všech obĕtí, mudrci s radostí zapojili do konání různých védských obĕtí. Tou dobou již Pán Balarāma zanechal válčení.
Śrīla Prabhupāda píše: „Poté se (Pán Balarāma) znovu vydal na posvátné poutní místo v Naimiṣāraṇyi a všichni mudrci, svĕtci i brāhmaṇové tam povstali na uvítanou. Chápali, že i když je Pán Balarāma kṣatriya, nyní již zanechal bojování. Brāhmaṇové a mudrci, kteří byli vždy pro mír a klid, z toho mĕli velkou radost. Všichni Balarāmu vroucnĕ objali a přemluvili Ho k tomu, aby na posvátném místĕ Naimiṣāraṇya vykonal různé druhy obĕtí. Pán Balarāma ve skutečnosti nemĕl důvod provádĕt obĕti doporučené pro obyčejné lidské bytosti; je Nejvyšší Osobnost Božství, a proto je sám tím, kdo si všech tĕchto obĕtí užívá. Jeho příkladné jednání, když obĕti vykonal, mĕlo tedy za cíl pouze poučit obyčejné lidi a ukázat jim, jak je třeba dodržovat pokyny Ved.“