SLOKA 22
tāv aṅghri-yugmam anukṛṣya sarīsṛpantau
ghoṣa-praghoṣa-ruciraṁ vraja-kardameṣu
tan-nāda-hṛṣṭa-manasāv anusṛtya lokaṁ
mugdha-prabhītavad upeyatur anti mātroḥ
tau—Kṛṣṇa a Balarāma; aṅghri-yugmam anukṛṣya—táhnoucí své nohy; sarīsṛpantau—plazící se jako hadi; ghoṣa-praghoṣa-ruciram—vydávající svými nákotníčky velice sladký zvuk; vraja-kardameṣu—v blátě z kravského trusu a moči na půdě Vrajabhūmi; tat-nāda—zvukem těchto nákotníčků; hṛṣṭa-manasau—velice potěšeni; anusṛtya—následující; lokam—jiné osoby; mugdha—takto okouzleni; prabhīta-vat—pak se jich zase obávající; upeyatuḥ—okamžitě se vrátili; anti mātroḥ—ke svým matkám.
Když se Kṛṣṇa a Balarāma, odstrkávající se svýma nožkama, plazili rozbahněnými místy Vraji vytvořenými kravským trusem a močí, připomínali plazící se hady a zvonečky na Jejich kotnících vydávaly okouzlující zvuk. Velmi se jim líbily zvuky nákotníčků jiných lidí, a proto je následovali jako své matky, ale když viděli, že je to někdo jiný, dostali strach a vrátili se ke svým skutečným matkám, Yaśodě a Rohiṇī.
Když se Kṛṣṇa a Balarāma plazili po Vrajabhūmi, byli okouzleni zvukem nákotníčků. Proto někdy následovali jiné lidi, kteří se radovali z Jejich lezení a volali: “Podívejte, jak Kṛṣṇa a Balarāma lezou!” Jakmile to Kṛṣṇa a Balarāma uslyšeli, pochopili, že ti, které následují, nejsou Jejich matky, a vrátili se ke svým pravým matkám. Lezení Kṛṣṇy a Balarāmy tedy přinášelo radost jak lidem z okolí, tak matce Yaśodě a Rohiṇī i oběma dětem samotným.