SLOKA 40
kiṁ svapna etad uta devamāyā
kiṁ vā madīyo bata buddhi-mohaḥ
atho amuṣyaiva mamārbhakasya
yaḥ kaścanautpattika ātma-yogaḥ
kim—zda; svapnaḥ—sen; etat—toto všechno; uta—nebo jinak; deva-māyā—iluzorní projev vnější energie; kim vā—nebo něco jiného; madīyaḥ—moje osobní; bata—jistě; buddhi-mohaḥ—zmatení inteligence; atho—jinak; amuṣya—takového; eva—vskutku; mama arbhakasya—mého dítěte; yaḥ—která; kaścana—nějaká; autpattikaḥ—přirozená; ātma-yogaḥ—osobní mystická síla.
(Matka Yaśodā se začala v duchu přít sama se sebou:) “Je to sen nebo iluzorní výtvor vnější energie? Vytvořila to má vlastní inteligence nebo je to nějaká mystická síla mého dítěte?”
Když matka Yaśodā viděla v ústech svého dítěte tyto úžasné projevy, začala se v duchu dohadovat, zda se jí to zdálo. Pak uvažovala: “Nesním, protože mám otevřené oči. Skutečně vidím, co se děje. Nespím ani nesním. Možná je to tedy iluze, kterou vytvořila devamāyā. To ale také není možné. Proč by mi měli polobozi takové věci ukazovat? Jsem bezvýznamná žena, která nemá s polobohy žádné spojení. Proč by se měli namáhat a přivádět mě pod vliv devamāyi? To také není možné.” Potom matka Yaśodā zvážila, zda to, co viděla, mohlo být výsledkem její pomatenosti: “Zdraví mám dobré; nemocná nejsem. Proč bych měla být pomatená? Není možné, abych byla duševně nemocná, protože normálně přemýšlím bez potíží. Tato vidina tedy musela vzniknout působením nějaké mystické síly mého syna, jak to předpovídal Gargamuni.” Tak nakonec došla k závěru, že vidina nebyla ničím jiným než výtvorem jejího syna.