SLOKA 41
atho yathāvan na vitarka-gocaraṁ
ceto-manaḥ-karma-vacobhir añjasā
yad-āśrayaṁ yena yataḥ pratīyate
sudurvibhāvyaṁ praṇatāsmi tat-padam
atho—proto se rozhodla odevzdat se Nejvyššímu Pánu; yathā-vat—tak dokonale, jak jen může člověk vnímat; na—ne; vitarka-gocaram—mimo všechny argumenty, logiku a smyslové vjemy; cetaḥ—pomocí vědomí; manaḥ—pomocí mysli; karma—pomocí činností; vacobhiḥ—nebo pomocí slov; añjasā—když je všechny zvážíme dohromady, nemůžeme je pochopit; yat-āśrayam—pod jehož kontrolou; yena—jímž; yataḥ—z něhož; pratīyate—lze vnímat pouze to, že z Něho vše pochází; su-durvibhāvyam—mimo dosah našeho smyslového vnímání či vědomí; praṇatā asmi—odevzdávám se; tat-padam—u Jeho lotosových nohou.
“Odevzdávám se proto Nejvyšší Osobnosti Božství a klaním se Jemu, jenž je nepochopitelný lidskou spekulací, myslí, činnostmi, slovy a argumenty, jenž je původní příčinou tohoto vesmírného projevu, jenž celý vesmír udržuje a díky němuž můžeme vnímat jeho existenci. Pouze se Mu klaním, neboť je mimo dosah mého rozjímání, spekulace, meditace i všech mých hmotných snah.”
Velikost Nejvyšší Osobnosti Božství musí člověk pouze uznat a nemá se snažit Pána poznat nějakými hmotnými prostředky, ať už subtilními, či hrubými. Matka Yaśodā jako prostá žena nemohla odhalit skutečnou příčinu své vidiny, a proto se z mateřské lásky pouze klaněla Nejvyššímu Pánu, aby její dítě ochránil. Nemohla dělat nic jiného. Je řečeno: acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet (Mahābhārata, Bhīṣma Parva 5.22). Člověk se nemá snažit pochopit nejvyšší příčinu argumentováním či logikou. Když nás pronásleduje nějaký problém, pro který nenacházíme žádný důvod, nemáme jinou možnost než se odevzdat Nejvyššímu Pánu a s úctou se Mu klanět. Pak budeme v bezpečném postavení. K tomu se také v tomto případě uchýlila matka Yaśodā. Nejvyšší Osobnost Božství je původní příčinou všeho, co se děje (sarva-kāraṇa-kāraṇam). Když nemůžeme zjistit bezprostřední příčinu, pokloňme se jednoduše u lotosových nohou Pána. Matka Yaśodā dospěla k závěru, že úžasné jevy, které vidí v ústech svého dítěte, způsobuje On, i když jí příčina nebyla zcela jasná. Když oddaný není schopen zjistit příčinu svého utrpení, jeho závěr je:
tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk
(Bhāg. 10.14.8)
Oddaný uznává, že Nejvyšší Osobnost Božství ho nechává zažít nějaké malé utrpení za jeho minulé přečiny. Proto se Pánu znovu a znovu klaní. Nazývá se proto mukti-pade sa dāya-bhāk, což znamená, že má zaručené vysvobození z tohoto hmotného světa. V Bhagavad-gītě (2.14) je uvedeno:
mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino nityās
tāṁs titikṣasva bhārata
Měli bychom mít na paměti, že hmotné utrpení dané hmotným tělem bude přicházet a odcházet. Musíme je proto snášet a pokračovat v plnění své povinnosti, kterou nám zadal náš duchovní učitel.