SLOKA 42
ahaṁ mamāsau patir eṣa me suto
vrajeśvarasyākhila-vittapā satī
gopyaś ca gopāḥ saha-godhanāś ca me
yan-māyayetthaṁ kumatiḥ sa me gatiḥ
aham—moje existence (“já jsem”); mama—můj; asau—Nanda Mahārāja; patiḥ—manžel; eṣaḥ—tento (Kṛṣṇa); me sutaḥ—je můj syn; vraja-īśvarasya—mého muže, Nandy Mahārāje; akhila-vitta-pā—jsem vlastníkem nekonečného bohatství; satī—jelikož jsem jeho žena; gopyaḥ ca—a všechny dívky z rodin pastevců; gopāḥ—všichni pastevci (jsou moji podřízení); saha-godhanāḥ ca—s kravami a telaty; me—moje; yat-māyayā—všechny tyto věci, na kterých mluvím, jsou nakonec dány milostí Nejvyššího; ittham—takto; kumatiḥ—mylně je pokládám za své vlastnictví; saḥ me gatiḥ—On je proto mé jediné útočiště (já jsem jenom nástroj).
“To māyā Nejvyššího Pána způsobuje, že se mylně domnívám, že Nanda Mahārāja je můj manžel, že Kṛṣṇa je můj syn, a jelikož jsem královnou Nandy Mahārāje, je všechno bohatství v podobě krav a telat mým vlastnictvím a všichni pastevci se svými ženami jsou moji podřízení. Ve skutečnosti jsem i já věčně podřízená Nejvyššímu Pánovi. On je mým konečným útočištěm.”
Po vzoru matky Yaśody by si měli všichni osvojit tuto mentalitu odříkání. Veškeré bohatství, majestát nebo cokoliv jiného, co můžeme vlastnit, nepatří nám, ale Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž je konečným útočištěm každého a konečným vlastníkem všeho. V Bhagavad-gītě (5.29) Pán osobně říká:
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
“Ten, kdo si je Mě plně vědom a zná Mě jako konečného příjemce veškerých obětí a askeze, Nejvyššího Pána všech planet a polobohů a příznivce všech živých bytostí, se zbaví hmotných strastí a dosáhne míru.”
Neměli bychom být pyšní na své vlastnictví. To zde vyjádřila matka Yaśodā: “Já nejsem vlastníkem svého majetku, bohatou manželkou Nandy Mahārāje. Pozemky, majetek, krávy s telaty a podřízení, jako jsou gopī a pastevci-to vše mi bylo dáno.” Je třeba přestat uvažovat v pojmech “moje vlastnictví, můj syn a můj manžel” (janasya moho 'yam ahaṁ mameti). Nikomu jinému kromě Nejvyššího Pána nic nepatří. Jedině pod vlivem iluze se mylně domníváme: “já existuji samostatně,” nebo “všechno patří mně”. Matka Yaśodā se tedy plně odevzdala Nejvyššímu Pánu. Na okamžik byla poněkud zklamaná a myslela si: “Moje úsilí chránit mého syna rozdáváním milodarů a jinými příznivými činnostmi je zbytečné. Nejvyšší Pán mi dal mnoho věcí, ale dokud se sám o vše nepostará, není žádná záruka bezpečí. Proto mi nezbývá než nakonec vyhledat útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství.” Prahlāda Mahārāja prohlásil (Bhāg. 7.9.19): bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha-otec a matka se z konečného hlediska nemohou o dítě postarat. Ato gṛha-kṣetra-sutāpta-vittair janasya moho 'yam ahaṁ mameti (Bhāg. 5.5.8). Půda, domov, bohatství a vše, co člověk vlastní, patří Nejvyšší Osobnosti Božství, i když my si mylně myslíme: “toto jsem já” a “tyto věci jsou mé”.