No edit permissions for Čeština

SLOKA 12-13

sa evaṁ bhāryayā vipro
bahuśaḥ prārthito muhuḥ
ayaṁ hi paramo lābha
uttamaḥśloka-darśanam

iti sañcintya manasā
gamanāya matiṁ dadhe
apy asty upāyanaṁ kiñcid
gṛhe kalyāṇi dīyatām

saḥ  —  on; evam  —  takto; bhāryayā  —  svou ženou; vipraḥ  —  brāhmaṇa; bahuśaḥ  —  vydatnĕ; prārthitaḥ  —  pobízený; muhuḥ  —  znovu a znovu; ayam  —  toto; hi  —  jistĕ; paramaḥ  —  nejvyšší; lābhaḥ  —  zisk; uttamaḥ-śloka  —  Pána Kṛṣṇy; darśanam  —  spatření; iti  —  tak; sañcintya  —  uvažující; manasā  —  v mysli; gamanāya  —  jít; matim dadhe  —  rozhodl se; api  —  zda; asti  —  je; upāyanam  —  dar; kiñcit  —  nĕjaký; gṛhe  —  v domĕ; kalyāṇi  —  má dobrá ženo; dīyatām  —  prosím dej.

(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Když ho manželka takto různými způsoby znovu a znovu žádala, brāhmaṇa si pomyslel: „Vidĕt Pána Kṛṣṇu je jistĕ to nejvyšší, čeho lze v životĕ dosáhnout.“ Rozhodl se tedy, že půjde, ale nejprve jí řekl: „Má dobrá ženo, máme-li nĕco v domĕ, co bych mohl vzít jako dar, tak mi to prosím dej.“

Sudāmā byl přirozenĕ pokorný, a tak přestože se mu zprvu návrh jeho ženy nelíbil, nakonec si to rozmyslel a rozhodl se jít. Ještĕ zbývalo to poslední – musel svému příteli přinést dar.

« Previous Next »