SLOKA 16
kvāhaṁ daridraḥ pāpīyān
kva kṛṣṇaḥ śrī-niketanaḥ
brahma-bandhur iti smāhaṁ
bāhubhyāṁ parirambhitaḥ
kva — kdo; aham — já; daridraḥ — ubohý; pāpīyān — hříšný; kva — kdo je; kṛṣṇaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; śrī-niketanaḥ — transcendentální podoba veškerého majestátu; brahma-bandhuḥ — přítel brāhmaṇy, kterému se ani nedá říkat brāhmaṇa; iti — tak; sma — jistĕ; aham — já; bāhubhyām — pažemi; parirambhitaḥ — obejmutý.
Kdo jsem? Hříšný a ubohý přítel brāhmaṇy. A kdo je Kṛṣṇa? Nejvyšší Osobnost Božství, jež v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy. On mĕ však přesto svými dvĕma pažemi objal.
Tento překlad je převzatý z překladu Caitanya-caritāmṛty (Madhya 7.143) od Śrīly Prabhupādy.
Sudāmā byl tak pokorný, že svou chudobu považoval za vlastní chybu, za výsledek nĕjakého hříchu. Taková mentalita je v souladu s pořekadlem dāridrya-doṣo guṇa-rāśi-nāśī – „Nešvar chudoby ničí hromady dobrých vlastností.“