SLOKA 21-23
iti tac cintayann antaḥ
prāpto niya-gṛhāntikam
sūryānalendu-saṅkāśair
vimānaiḥ sarvato vṛtam
vicitropavanodyānaiḥ
kūjad-dvija-kulākulaiḥ
protphulla-kamudāmbhoja-
kahlārotpala-vāribhiḥ
juṣṭaṁ sv-alaṅkṛtaiḥ pumbhiḥ
strībhiś ca hariṇākṣibhiḥ
kim idaṁ kasya vā sthānaṁ
kathaṁ tad idam ity abhūt
iti — takto; tat — toto; cintayan — myslící si; antaḥ — v nitru; prāptaḥ — přišel; nija — svého; gṛha — domu; antikam — do blízkosti; sūrya — slunce; anala — oheň; indu — a mĕsíc; saṅkāśaiḥ — překonávajícími; vimānaiḥ — nebeskými paláci; sarvataḥ — na všech stranách; vṛtam — obklopené; vicitra — nádhernými; upavana — dvory; udyānaiḥ — a zahradami; kūjat — vrkajících; dvija — ptáků; kula — hejny; ākulaiḥ — hemžícími se; protphulla — plnĕ rozkvetlé; kumuda — lotosy kvetoucí v noci; ambhoja — lotosy kvetoucí ve dne; kahlāra — bílé lotosy; utpala — a lekníny; vāribhiḥ — vodními nádržemi; juṣṭam — zkrášlené; su — pĕknĕ; alaṅkṛtaiḥ — ozdobenými; pumbhiḥ — s muži; strībhiḥ — se ženami; ca — a; hariṇā — podobné laním; akṣibhiḥ — jejichž oči; kim — co; idam — toto; kasya — čí; vā — nebo; sthānam — místo; katham — jak; tat — to; idam — toto; iti — tak; abhūt — stalo se.
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Takto v duchu uvažující přišel Sudāmā nakonec na místo, kde stál jeho dům. To místo bylo ale nyní na všech stranách zastavĕné k nebi se tyčícími nebeskými paláci překonávajícími společnou záři slunce, ohnĕ a mĕsíce. Byly tam nádherné dvory a zahrady hemžící se hejny vrkajících ptáků a zkrášlené nádržemi, ve kterých rostly lotosy kumuda, ambhoja, kahlāra a utpala. Vyšňoření muži a ženy s očima laní byli připraveni sloužit. Sudāmā se divil: „Co to má všechno být? Čí je to vlastnictví? Jak to všechno vzniklo?“
Śrīla Śrīdhara Svāmī popisuje sled brāhmaṇových myšlenek: Nejprve zpozoroval velkou, neznámou záři, a pomyslel si: „Co to je?“ Pak si povšiml paláců, a ptal se v duchu: „Čí to je?“ A když pochopil, že je to jeho, divil se: „Jak to, že se to tak promĕnilo?“