SLOKA 34
nanv abruvāṇo diśate samakṣaṁ
yāciṣṇave bhūry api bhūri-bhojaḥ
parjanya-vat tat svayam īkṣamāṇo
dāśārhakāṇām ṛṣabhaḥ sakhā me
nanu — přece jen; abruvānaḥ — aniž promluvil; diśate — dal; samakṣam — v Jeho přítomnosti; yāciṣṇave — tomu, kdo chtĕl žebrat; bhūri — hojné (bohatství); api — dokonce; bhūri — hojného (bohatství); bhojaḥ — jenž si užívá; parjanya-vat — jako mrak; tat — to; svayam — On sám; īkṣamāṇaḥ — když vidĕl; dāśārhakāṇām — z potomků krále Daśārhy; ṛṣabhaḥ — nejvznešenĕjší; sakhā — přítel; me — můj.
Můj přítel Kṛṣṇa, nejvznešenĕjší z Dāśārhů, jenž si užívá neomezeného bohatství, si přece jen všiml, že mým skrytým zámĕrem bylo od Nĕho žebrat. Proto mĕ obdaroval tímto svrchovaným bohatstvím, přestože se o tom nezmínil, když jsem před Ním stál. Zachoval se jako milostivý mrak, který sesílá déšť.
Śrī Kṛṣṇa je bhūri-bhoja, užívá si bez omezení. Neřekl Sudāmovi, jak splní jeho nevyslovenou žádost, protože podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho si v tu chvíli říkal: „Můj milý přítel Mi dal tyto rýžové vločky, jež předčí všechny poklady, které vlastním. I když ve svém domĕ nemĕl dar, který by Mi mohl přinést, šel o nĕj žebrat k sousedovi. Proto je jedinĕ na místĕ, abych mu dal nĕco cennĕjšího, než je všechno Mé vlastnictví. Ale tomu, co Já vlastním, se nic nevyrovná a nic víc neexistuje, takže mu mohu dát jen takové nicotnosti, jako jsou poklady Indry, Brahmy a ostatních polobohů.“ Pán Kṛṣṇa se stydĕl, že nedokáže náležitĕ opĕtovat dar svého oddaného, a proto udĕlil brāhmaṇovi svou přízeň beze slov. Pán jednal jako velkodušný dešťový mrak, který zaopatřuje životními nezbytnostmi každého široko daleko, ale stydí se, že jeho déšť je příliš malým darem na to, aby jím mohl oplatit bohaté obĕti, jež pro nĕj farmáři dĕlají. Kvůli svému studu může nĕkdy mrak počkat se zavlažováním polí na noc, kdy budou farmáři spát.
Přední osobnosti z rodu Dāśārhů, k nimž Pána Kṛṣṇu řadí tento verš, byly zvláštĕ známé svou štĕdrostí.