SLOKA 5
ity ukto ’pi dviyas tasmai
vrīḍitaḥ pataye śriyaḥ
pṛthuka-prasṛtiṁ rājan
na prāyacchad avāṅ-mukhaḥ
iti — takto; uktaḥ — oslovený; api — přestože; dvijaḥ — brāhmaṇa; tasmai — Jemu; vrīḍitaḥ — stydící se; pataye — manželovi; śriyaḥ — bohynĕ štĕstí; pṛthuka — rýžových vloček; prasṛtim — hrsti; rājan — ó králi (Parīkṣite); na prāyacchat — nenabídl; avāk — sklonĕná; mukhaḥ — jehož hlava.
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Dokonce i po tomto oslovení, ó králi, se však brāhmaṇa příliš stydĕl, než aby manželovi bohynĕ štĕstí nabídl svých pár hrstí rýžových vloček. Jen zahanbenĕ sklonil hlavu.
Podle Ācāryi Viśvanātha Cakravartīho se zde o Kṛṣṇovi píše jako o „manželovi bohynĕ štĕstí“ z toho důvodu, že se Sudāmā ptal sám sebe: „Jak může Pán bohynĕ Śrī jíst tuto tvrdou, okoralou rýži?“ Sklonĕním hlavy brāhmaṇa vyjevil svou meditaci: „Můj drahý Pane, neuvádĕj mĕ prosím do rozpaků. Tohle Ti nedám, ani kdybys mĕ o to opakovanĕ žádal. Už jsem se rozhodl.“ Proti tomu se však Pán ohradil svojí myšlenkou: „Když jsi sem šel, mĕl jsi v mysli zámĕr, který nesmí zůstat nesplnĕný, protože jsi Můj oddaný.“