SLOKA 6-7
sarva-bhūtātma-dṛk sākṣāt
tasyāgamana-kāraṇam
vijṅāyācintayan nāyaṁ
śrī-kāmo mābhajat purā
patnyāḥ pati-vratāyās tu
sakhā priya-cikīrṣayā
prāpto mām asya dāsyāmi
sampado ’martya-durlabhāḥ
sarva — všech; bhūta — živých bytostí; ātma — srdcí; dṛk — svĕdek; sākṣāt — přímý; tasya — jeho (Sudāmův); āgamana — pro příchod; kāraṇam — důvod; vijñāya — plnĕ chápající; acintayat — pomyslel si; na — ne; ayam — on; śrī — po bohatství; kāmaḥ — toužící; mā — Mĕ; abhajat — uctíval; purā — v minulosti; patnyāḥ — své ženy; pati — manželovi; vratāyāḥ — vĕrnĕ oddané; tu — ovšem; sakhā — Můj přítel; priya — uspokojení; cikīrṣayā — s přáním zajistit; prāptaḥ — teď přišel; mām — ke Mnĕ; asya — jemu; dāsyāmi — daruji; sampadaḥ — jmĕní; amartya — polobohy; durlabhāḥ — nedosažitelné.
Jako přímý svĕdek v srdcích všech živých bytostí Pán Kṛṣṇa přesnĕ vĕdĕl, proč za Ním Sudāmā přišel. Pomyslel si tedy: „V minulosti Mĕ Můj přítel nikdy neuctíval z touhy po hmotném bohatství, ale teď ke Mnĕ přišel proto, aby uspokojil svou počestnou a vĕrnou ženu. Daruji mu jmĕní, jaké nemohou získat ani nesmrtelní polobozi.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī komentuje, že se Pán na okamžik zarazil: „Jak se mohlo stát, navzdory Mé vševĕdoucnosti, že tohoto Mého oddaného postihla taková chudoba?“ Pak rychle pochopil, jak se vĕci mají, a řekl si v duchu to, co sdĕluje tento verš.
Nĕkdo však může podotknout, že Sudāmā nemĕl být tak chudý, neboť přimĕřený požitek přichází jako vedlejší produkt služby Bohu i pro oddaného, který nemá žádné vedlejší pohnutky. To potvrzuje Bhagavad-gītā (9.22):
ananyāś cintayanto māṁ
ye janāḥ paryupāsate
teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ
yoga-kṣemaṁ vahāmy aham
„Ale tĕm, kteří Mĕ vždy uctívají s výlučnou oddaností a rozjímají o Mé transcendentální podobĕ, přináším to, co potřebují, a chráním to, co mají.“
V rámci odpovĕdi na bod musíme rozlišit mezi dvĕma druhy odříkavých oddaných – jeden cítí nechuť ke smyslovému požitku a druhý je k nĕmu lhostejný. Nejvyšší Pán nevnucuje smyslový požitek oddanému, jehož svĕtské požitky naprosto odpuzují. To je vidĕt u velkých asketů, jako byl Jaḍa Bharata. Naproti tomu neomezené bohatství a moc může dát Pán oddanému, jemuž se hmotné vĕci ani nepříčí, ani ho nepřitahují, jako je Prahlāda Mahārāja. Brāhmaṇa Sudāmā choval až do tohoto bodu svého života ke smyslovému požitku naprostou nechuť. Nyní ale mĕl soucit se svou vĕrnou ženou a také toužil po setkání s Kṛṣṇou, a proto se vydal žebrat za Pánem.