KAPITOLA OSMDESÁTÁ DRUHÁ
Kṛṣṇa a Balarāma se setkávají s obyvateli Vṛndāvanu
Tato kapitola popisuje, jak se Yaduovci a mnozí další králové bĕhem zatmĕní slunce setkali na Kurukṣetře a rozmlouvali o Pánu Kṛṣṇovi. Líčí také, jak Kṛṣṇa potkal na Kurukṣetře Nandu Mahārāje a ostatní obyvatele Vṛndāvanu a udĕlal jim velkou radost.
Když se lidé z celé Bhārata-varṣi – mezi nimi i Yaduovci – doslechli, že brzy nastane úplné zatmĕní slunce, shromáždili se na Kurukṣetře, aby získali mimořádné zbožné zásluhy. Poté, co se Yaduovci vykoupali a vykonali další povinné obřady, všimli si, že přijeli i králové Matsyi, Uśīnary a dalších území a také Nanda Mahārāja a komunita pastevců z Vraji, kteří neustále pociťovali silnou úzkost z odloučení od Kṛṣṇy. Yaduovci se radovali, že všechny tyto staré přátele vidí, a jak je jednoho po druhém objímali, ronili slzy štĕstí. Jejich manželky se také s potĕšením objímaly.
Když královna Kuntī vidĕla svého bratra Vasudevu a další členy své rodiny, odložila svoji lítost. Přesto však řekla Vasudevovi: „Ó bratře, jsem velmi nešťastná, že jste na mĕ všichni bĕhem mých útrap zapomnĕli. Bĕda, i vlastní příbuzní zapomenou na toho, komu Prozřetelnost přestala přát.“
Vasudeva odpovĕdĕl: „Má milá sestro, všichni jsme jen hříčkou osudu. Nás Yaduovce Kaṁsa tolik pronásledoval, že jsme byli nuceni se rozprchnout a uchýlit se do cizích zemí. Nemĕli jsme tedy žádnou možnost s tebou udržovat styk.“
Přítomní králové žasli, když spatřili Pána Śrī Kṛṣṇu a Jeho manželky, a začali oslavovat Yaduovce za to, že získali osobní společnost Pána. Yaduovce potĕšilo, že vidí Nandu Mahārāje, a každý z nich ho pevnĕ obejmul. I Vasudeva s velkou radostí objal Nandu a vzpomínal, jak Nanda vzal pod svou ochranu jeho dva syny, Kṛṣṇu a Balarāmu, když Vasudeva trpĕl v rukách Kaṁsy. Balarāma a Kṛṣṇa objali Nandu Mahārāje a matku Yaśodu a také se jim poklonili, ale hrdla se Jim zalkla emocemi a nedokázali jí říct ani slovo. Nanda a Yaśodā si své dva syny posadili na klín a objímali Je, což jim přineslo úlevu od trýznĕ odloučení. Rohiṇī i Devakī objaly Yaśodu, vzpomínaly na velké přátelství, které jim projevila, a řekly jí, že její laskavost, s níž vychovávala a opatrovala Kṛṣṇu a Balarāmu, by se nedala oplatit ani bohatstvím Indry.
Potom Nejvyšší Pán vyhledal v ústraní mladé pasačky. Utĕšil je připomínkou, že jako zdroj všech energií je všeprostupující, čímž naznačil, že od Nĕho nikdy nemohou být odloučené. Když se gopī konečnĕ po dlouhé dobĕ znovu s Kṛṣṇou setkaly, modlily se jednoduše o to, aby mĕly v srdcích projevené Jeho lotosové nohy.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Jednou, když Balarāma a Kṛṣṇa žili ve Dvārace, nastalo velké zatmĕní slunce, jako kdyby nadešel konec dne Pána Brahmy.
SLOKA 2: Lidé o tomto zatmĕní vĕdĕli předem, ó králi, a mnozí se vydali na posvátné místo zvané Samanta-pañcaka, aby získali zbožné zásluhy.
SLOKA 3-6: Poté, co Pán Paraśurāma, nejpřednĕjší z válečníků, zbavil Zemi králů, vytvořil velká jezera z jejich krve na místĕ zvaném Samanta-pañcaka. I když není nikdy poznamenán karmickými reakcemi, vykonal tam obĕti pro poučení obyčejných lidí; jednal tedy jako obyčejný smrtelník, který se chce oprostit od hříchů. Na tomto místĕ Samanta-pañcaka se nyní ze všech částí Bhārata-varṣi sešlo velké množství poutníků. Ó potomku Bharaty, mezi tĕmi, kdo na toto svaté místo dorazili, bylo mnoho Vṛṣṇiovců, jako například Gada, Pradyumna a Sāmba, kteří doufali, že se zbaví svých hříchů; vydali se tam i Akrūra, Vasudeva, Āhuka a další králové. Aniruddha zůstal se Sucandrou, Śukou a Sāraṇou ve Dvārace, aby společnĕ s Kṛtavarmou, velitelem jejich ozbrojených sil, střežili mĕsto.
SLOKA 7-8: Mocní Yaduovci se přesouvali po cestĕ s velkou vznešeností. K službám jim byli připraveni vojáci jedoucí na vozech, jež mohly soupeřit s nebeskými letadly, na koních, kteří se pohybovali rytmickým krokem, a na troubících slonech velikosti mraků. Rovnĕž s nimi pochodovalo mnoho pĕšáků, kteří zářili jako nebeští Vidyādharové. Yaduovci mĕli na sobĕ božské odĕvy – zdobily je zlaté náhrdelníky a kvĕtinové girlandy mĕli prvotřídní brnĕní – takže když jeli po cestĕ v doprovodu svých manželek, připomínali polobohy letící po nebi.
SLOKA 9: U Samanta-pañcaky se zbožní Yaduovci vykoupali a pak pozornĕ drželi půst. Poté obdarovali brāhmaṇy kravami ozdobenými přehozy, kvĕtinovými girlandami a zlatými náhrdelníky.
SLOKA 10: Podle pokynů písem se pak potomci Vṛṣṇiho ještĕ jednou vykoupali v jezerech Pána Paraśurāmy a pohostili prvotřídní brāhmaṇy bohatými pokrmy. Celou dobu se přitom modlili: „Kéž jsme obdařeni oddaností Pánu Kṛṣṇovi!“
SLOKA 11: Potom Vṛṣṇiovci se svolením Pána Kṛṣṇy, jediného cíle jejich uctívání, posnídali a nenucenĕ usedli pod stromy, které vrhaly chladivý stín.
SLOKA 12-13: Yaduovci vidĕli, že mnozí z králů, kteří tam dorazili, byli jejich staří přátelé a příbuzní – Matsyové, Uśīnarové, Kauśalyové, Vidarbhové, Kuruovci, Sṛñjayové, Kāmbojové, Kaikayové, Madrové, Kuntīové a králové Ānarty a Keraly. Vidĕli také mnoho stovek jiných králů, jak spojenců, tak protivníků. Navíc, můj milý králi Parīkṣite, spatřili své drahé přátele – Nandu Mahārāje, pastevce a jejich ženy, kteří již dlouho trpĕli úzkostí.
SLOKA 14: Velká radost ze setkání způsobila, že jim lotosy jejich srdcí a tváří rozkvetly svĕží krásou, a jeden druhého nadšenĕ objímali. Všichni muži pociťovali hlubokou blaženost, při níž jim tekly slzy z očí, mĕli zježené chlupy na tĕle a zalknuté hlasy.
SLOKA 15: Ženy na sebe hledĕly s čistými úsmĕvy, jež vyjadřovaly přátelství prodchnuté láskou. A když se objímaly, tiskly se k sobĕ prsy potřenými šafránovou pastou a oči mĕly plné slz náklonnosti.
SLOKA 16: Všichni se pak poklonili svým starším a zároveň přijali projevy úcty od mladších příbuzných. Poté, co se jedni druhých poptali, jaká byla cesta a jak se jim daří, začali rozmlouvat o Kṛṣṇovi.
SLOKA 17: Královna Kuntī potkala své bratry, sestry a jejich dĕti a také své rodiče, manželky svých bratrů a Pána Mukundu. Zatímco s nimi rozmlouvala, zapomnĕla na svůj žal.
SLOKA 18: Královna Kuntī pravila: Můj milý, ctihodný bratře, připadám si, že mé touhy ztroskotaly, neboť i když jste nanejvýš zbožní, všichni jste na mĕ v mém neštĕstí zapomnĕli.
SLOKA 19: Přátelé a příbuzní – dokonce i dĕti, bratři a rodiče – zapomínají na svého blízkého, jemuž Prozřetelnost už nepřeje.
SLOKA 20: Śrī Vasudeva řekl: Drahá sestro, prosím nehnĕvej se na nás. Jsme jen obyčejní lidé, hříčky v rukách osudu. Ať človĕk jedná sám za sebe, nebo z donucení druhých, je vždy pod kontrolou Nejvyššího Pána.
SLOKA 21: Když nás Kaṁsa pronásledoval, všichni jsme se rozprchli do různých svĕtových stran. Až teď jsme se mohli milostí Prozřetelnosti konečnĕ vrátit do svých domovů, má drahá sestro.
SLOKA 22: Śukadeva Gosvāmī pravil: Vasudeva, Ugrasena a ostatní Yaduovci uctili různé krále, kterým pohled na Pána Acyutu způsobil svrchovanou blaženost a spokojenost.
SLOKA 23-26: All the royalty present, including Bhīṣma, Droṇa, Dhṛtarāṣṭra, Gāndhārī and her sons, the Pāṇḍavas and their wives, Kuntī, Sañjaya, Vidura, Kṛpācārya, Kuntībhoja, Virāṭa, Bhīṣmaka, the great Nagnajit, Purujit, Drupada, Śalya, Dhṛṣṭaketu, Kāśirāja, Damaghoṣa, Viśālākṣa, Maithila, Madra, Kekaya, Yudhāmanyu, Suśarmā, Bāhlika with his associates and their sons, and the many other kings subservient to Mahārāja Yudhiṣṭhira — all of them, O best of kings, were simply amazed to see the transcendental form of Lord Kṛṣṇa, the abode of all opulence and beauty, standing before them with His consorts.
SLOKA 27: Poté, co je Pán Balarāma a Pána Kṛṣṇa štĕdře uctili, začali tito králové s velkou radostí a nadšením opĕvovat členy rodu Vṛṣṇiovců, osobní společníky Śrī Kṛṣṇy.
SLOKA 28: (Králové řekli:) Ó králi Bhojů, jen ty jsi mezi lidmi získal skutečnĕ vznešené zrození, neboť neustále hledíš na Pána Kṛṣṇu, jehož zřídka vídají i velcí yogī.
SLOKA 29-30: Jeho sláva, kterou hlásají Védy, voda, jež omyla Jeho nohy, a slova, která sdĕluje prostřednictvím zjevených písem – to vše dokonale očišťuje tento vesmír. I když bylo štĕstí Zemĕ působením času zničené, dotek Jeho lotosových nohou jí znovu dodal života, a tak nám nyní sesílá splnĕní všech našich tužeb. Tentýž Pán Viṣṇu, kvůli nĕmuž osoba zapomene na nebe i na osvobození, teď s vámi, kteří jinak putujete po pekelné cestĕ rodinného života, vstoupil do manželských a pokrevních vztahů. A v tĕchto vztazích Ho přímo vidíte a dotýkáte se Ho, kráčíte vedle Nĕho, rozmlouváte s Ním, společnĕ s Ním uléháte k odpočinku, nenucenĕ sedáváte a jíte.
SLOKA 31: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když se Nanda Mahārāja dozvĕdĕl, že přijeli Yaduovci v čele s Kṛṣṇou, okamžitĕ se vydal za nimi. Doprovázeli ho pastevci s vozy naloženými různými osobními vĕcmi.
SLOKA 32: Když Vṛṣṇiovci spatřili Nandu, zajásali a vstali jako mrtvá tĕla, která oživla. Velmi je soužilo, že ho tak dlouho nevidĕli, a proto ho sevřeli v pevném objetí.
SLOKA 33: Vasudeva objal Nandu Mahārāje s velkou radostí. Celý bez sebe extatickou láskou vzpomínal na nesnáze, které mu způsobil Kaṁsa, když ho donutil, aby své syny zanechal v bezpečí v Gokule.
SLOKA 34: Ó kuruovský hrdino, Kṛṣṇa a Balarāma objali své nevlastní rodiče a poklonili se jim, ale hrdla mĕli tak zalknutá slzami lásky, že nedokázali nic říct.
SLOKA 35: Když si Nanda a svatá matka Yaśodā posadili své dva syny na klín a drželi Je v náručí, zapomnĕli na svůj žal.
SLOKA 36: Pak Rohiṇī i Devakī objaly královnu Vraji a vzpomínaly na vĕrné přátelství, které jim projevovala. Hrdla se jim zalykala slzami, když k ní promluvily.
SLOKA 37: (Rohiṇī a Devakī řekly:) Která žena by mohla zapomenout na nepřetržité přátelství, které jsi nám s Nandou prokázala, drahá královno Vraji? To ti nelze splatit ničím v tomto svĕtĕ, ani Indrovým bohatstvím.
SLOKA 38: Předtím, než tito dva chlapci vůbec spatřili své skutečné rodiče, jste Jim dĕlali rodiče vy a dali Jim všechnu láskyplnou péči, výchovu, výživu a ochranu. Nikdy se nebáli, má milá paní, protože jste Je chránili tak jako oční víčka chrání oči. Svĕtci jako jste vy nikdy nerozlišují mezi cizími a vlastními.
SLOKA 39: Śukadeva Gosvāmī pravil: Mladé gopī při pohledu na svého milovaného Kṛṣṇu vždy proklínaly tvůrce jejich očních víček (které jim každou chvilku bránily Ho vidĕt). Když nyní znovu spatřily Kṛṣṇu po tak dlouhém odloučení, očima si Ho vzaly do srdce a tam Ho objímaly k plné spokojenosti. Tak se plnĕ pohroužily do extatické meditace o Nĕm, které ti, kdo neustále praktikují mystickou yogu, stĕží dosáhnou.
SLOKA 40: Nejvyšší Pán přistoupil ke gopīm na osamĕlém místĕ, kde stály ve svém extatickém transu. Poté, co každou z nich obejmul a zeptal se, jak se jim daří, se smíchem promluvil.
SLOKA 41: (Pán Kṛṣṇa řekl:) Vzpomínáte ještĕ na Mĕ, Mé drahé přítelkynĕ? Byl jsem tak dlouho pryč kvůli svým příbuzným, rozhodnutý zničit své nepřátele.
SLOKA 42: Nebo si možná myslíte, že jsem nevdĕčný, a proto Mnou opovrhujete? Je to koneckonců Nejvyšší Pán, kdo přivádí živé bytosti dohromady a pak je rozdĕluje.
SLOKA 43: Vítr spojuje shluky mraků, stébla trávy, chomáčky bavlny i částečky prachu, jen aby je všechny zase rozfoukal, a stejnĕ jedná stvořitel s bytostmi, které sám stvořil.
SLOKA 44: Oddaná služba Mnĕ činí každou živou bytost způsobilou pro vĕčný život. Vy ale máte to štĕstí, že jste vyvinuly jedinečnou lásku ke Mnĕ, kterou jste si Mĕ získaly.
SLOKA 45: Mé milé ženy, jsem počátek a konec všech stvořených bytostí a existuji jak v nich, tak mimo nĕ, tak jako jsou prvky éter, voda, zemĕ, vzduch a oheň počátkem a koncem všech hmotných vĕcí a existují v nich i mimo nĕ.
SLOKA 46: Takto spočívají všechny stvořené vĕci v základních prvcích stvoření, zatímco duchovní duše stvoření prostupují, aniž by ztrácely svou pravou totožnost. Obojí – hmotné stvoření i vlastní já – byste mĕly vidĕt jako projevené ve Mnĕ, nepomíjivé Nejvyšší Pravdĕ.
SLOKA 47: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když je Kṛṣṇa takto poučil o duchovních záležitostech, byly gopī svou neustálou meditací o Nĕm zbaveny všech zbytků falešného ega. A s tím, jak se prohlubovalo jejich pohroužení do Nĕj, Ho plnĕ poznaly.
SLOKA 48: Gopī pravily: Drahý Pane, máš pupek jako lotosový kvĕt a Tvoje lotosové nohy jsou jediným útočištĕm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogī a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme pouze obyčejné ženy v domácnosti.