SLOKA 16
tato ’bhivādya te vṛddhān
yaviṣṭhair abhivāditāḥ
sv-āgataṁ kuśalaṁ pṛṣṭvā
cakruḥ kṛṣṇa-kathā mithaḥ
tataḥ — potom; abhivādya — když se poklonili; te — oni; vṛddhān — starším; yaviṣṭhaiḥ — jejich mladšími příbuznými; abhivāditāḥ — kterým byly skládány poklony; su-āgatam — na pohodlnou cestu; kuśalam — a blaho; pṛṣṭvā — poté, co se otázali; cakruḥ — zavedli; kṛṣṇa — na Kṛṣṇu; kathāḥ — rozhovor; mithaḥ — mezi sebou.
Všichni se pak poklonili svým starším a zároveň přijali projevy úcty od mladších příbuzných. Poté, co se jedni druhých poptali, jaká byla cesta a jak se jim daří, začali rozmlouvat o Kṛṣṇovi.
Takto spolu jednají vaiṣṇavové. Ani rodinná pouta, která jsou pro obyčejné podmínĕné duše matoucí, netvoří pro ty, kdo mají v rodinĕ samé čisté oddané Pána, žádnou překážku. Impersonalisté nedovedou tyto důvĕrné vztahy pochopit, protože jejich filosofie zavrhuje jako klamné jakékoliv osobní, emocionální projevy. Když následovníci impersonalismu předstírají, že chápou láskyplné vztahy Kṛṣṇy a Jeho oddaných, jen vytvářejí zmatek jak sami sobĕ, tak všem, kdo jim naslouchají.