SLOKA 48
āhuś ca te nalina-nābha padāravindaṁ
yogeśvarair hṛdi vicintyam agādha-bodhaiḥ saṁsāra-kūpa-patitottaraṇāvalambaṁ
gehaṁ juṣām api manasy udiyāt sadā naḥ
āhuḥ — gopī pravily; ca — a; te — Tvé; nalina-nabha — ó Pane, jehož pupek je jako lotosový kvĕt; pada-aravindam — lotosové nohy; yoga-īśvaraiḥ — velkými mystickými yogīmi; hṛdi — v srdci; vicintyam — meditovat o; agādha-bodhaiḥ — kteří byli vysoce učenými filosofy; saṁsāra-kūpa — temná studna hmotné existence; patita — pokleslých; uttaraṇa — osvoboditelé; avalambam — jediné útočištĕ; geham — rodinnými záležitostmi; juṣām — tĕch, kdo jsou zamĕstnáni; api — přestože; manasi — v myslích; udiyāt — nechť je probuzeno; sadā — vždy; naḥ — našich.
Gopī pravily: Drahý Pane, máš pupek jako lotosový kvĕt a Tvoje lotosové nohy jsou jediným útočištĕm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogī a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme pouze obyčejné ženy v domácnosti.
Překlad a významy jednotlivých slov pro tento verš jsou převzaté z Prabhupādova vydání Śrī Caitanya-caritāmṛty (Madhya 1.81), kde je tento verš citován.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī parafrázuje toto prohlášení způsobem, který vyjevuje žárlivé rozpoložení, v nĕmž gopī pronesly tato zdánlivĕ uctivá slova: „Ó Nejvyšší Pane, ó přímo projevená Nadduše, ó nejlepší z učitelů konečného poznání, Ty jsi vĕdĕl, jak jsme byly nadmíru připoutané k domovu, majetku a rodinĕ. Proto jsi v minulosti poslal Uddhavu, aby nás seznámil s poznáním, jež rozptyluje nevĕdomost, a nyní jsi to učinil sám. Tak jsi zbavil naše srdce znečištĕní a výsledkem je, že jsme porozumĕly Tvé čisté lásce vůči nám, která si neklade za cíl nic jiného, než zajistit nám osvobození. My jsme ale jen neinteligentní pasačky krav, tak jak může toto poznání pevnĕ setrvat v našich srdcích? Nedokážeme ani ustálenĕ meditovat o Tvých nohách, které se snaží realizovat velké duše, jako je Pán Brahmā. Buď k nám prosím milostivý a umožni nám nĕjakým způsobem se na Tebe soustředit, byť jen trochu. Stále ještĕ sklízíme reakce za své plodonosné jednání, tak jak můžeme meditovat o Tobĕ, cíli velkých yogīch? Tito yogī jsou nesmírnĕ moudří, ale my jsme jen prostoduché ženy. Udĕlej prosím nĕco, abys nás vytáhl z této hluboké studny hmotného života.“
Čistí oddaní nejsou nikdy motivovaní touhou po hmotném pokroku či duchovním osvobození. A dokonce i když jim Pán taková požehnání nabídne, často je odmítají přijmout. Pán Kṛṣṇa říká v jedenáctém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (11.20.34):
na kiñcit sādhavo dhīrā
bhaktā hy ekāntino mama
vāñchanty api mayā dattaṁ
kaivalyam apunar-bhavam
„Jelikož Mí oddaní mají chování svĕtců a hlubokou inteligenci, odevzdávají se výhradnĕ Mnĕ a nepřejí si nic jiného než Mĕ. Dokonce i když jim nabídnu vysvobození z kolobĕhu zrození a smrti, nepřijmou ho.“ Proto je zcela namístĕ, že gopī odpovídají s nádechem žárlivého hnĕvu, když se je Pán Kṛṣṇa pokouší učit jñāna-yogu.
Proto se podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura dají slova pronesená gopīmi v tomto verši vykládat takto: „Ó slunce, které přímo ničí temnotu nevĕdomosti, nás tyto sluneční paprsky filosofického poznání spalují. My jsme ptáci cakora, kteří mohou žít jedinĕ z mĕsíčního svitu, který září ze Tvé nádherné tváře. Prosím, vrať se s námi do Vṛndāvanu, abys nás tak znovu přivedl k životu.“
A jestliže říká: „Tak pojďte do Dvāraky; tam si spolu budeme užívat,“ odpovídají, že jejich domov je Śrī Vṛndāvan a že jsou k nĕmu příliš připoutané na to, aby se mohly zabydlet kdekoliv jinde. Gopī tím říkají, že jedinĕ tam je může Kṛṣṇa upoutat pavími pery v turbanu a okouzlující hrou na flétnu. Jedinĕ tím, že se znovu objeví ve Vṛndāvanu, může gopī zachránit. Žádná jiná meditace o Nĕm ani teoretické poznání vlastního já je nezachrání.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k osmdesáté druhé kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Kṛṣṇa a Balarāma se setkávají s obyvateli Vṛndāvanu“.