KAPITOLA OSMDESÁTÁ TŘETÍ

SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto projevil Pán Kṛṣṇa svou milost gopīm, pro nĕž byl duchovním mistrem a samotným cílem života. Potom se setkal s Yudhiṣṭhirou a všemi ostatními příbuznými a zeptal se jich, jak se jim daří.

SLOKA 2: Král Yudhiṣṭhira a ostatní se cítili velmi poctĕní. Pohled na nohy Pána vesmíru je zprostil všech hříšných reakcí a rádi Mu odpovĕdĕli.

SLOKA 3: (Příbuzní Pána Kṛṣṇy řekli:) Ó Pane, jak by nĕjaké neštĕstí mohlo postihnout ty, kdo se byť jen jednou plnými doušky napili nektaru pocházejícího ze Tvých lotosových nohou? Tento omamný likér teče do pohárů jejich uší z myslí velkých oddaných skrze jejich ústa a ničí zapomnĕní vtĕlených duší na stvořitele jejich tĕlesné existence.

SLOKA 4: Záře Tvé osobní podoby rozptyluje trojí účinky hmotného vĕdomí a Tvou milostí jsme pohrouženi v naprostém štĕstí. Jsi neomezený, protože Tvé vĕdomí není zúžené. Prostřednictvím své energie Yogamāyi jsi přijal tuto lidskou podobu, abys ochránil Védy, jež byly ohrožené vlivem času. Klaníme se Ti, konečnému cíli dokonalých svĕtců.

SLOKA 5: Velký mudrc Śukadeva Gosvāmī pravil: Zatímco Yudhiṣṭhira a ostatní takto opĕvovali Pána Kṛṣṇu, korunní šperk všech osobností hodných vznešeného oslavování, setkaly se spolu ženy z rodů Andhaka a Kaurava a začaly si vyprávĕt témata o Govindovi, o kterých se zpívá všude ve třech svĕtech. Prosím poslouchej, jak ti je budu vyprávĕt.

SLOKA 6-7: Śrī Draupadī řekla: Ó Vaidarbhī, Bhadro a Jāmbavatī, ó Kauśalo, Satyabhāmo a Kālindī, ó Śaibyo, Rohiṇī, Lakṣmaṇo a ostatní ženy Pána Kṛṣṇy, povĕzte nám prosím, jak si každou z vás vzal Nejvyšší Pán Acyuta za manželku, když svou mystickou silou napodoboval zvyklosti tohoto svĕta.

SLOKA 8: Śrī Rukmiṇī řekla: Když všichni králové drželi své luky v pohotovosti, aby zajistili, že budu darována Śiśupālovi, odvedl mĕ ten, jenž umisťuje prach ze svých nohou na hlavy nepřemožitelných válečníků, z jejich středu tak jako lev násilím odvleče svou kořist ze středu stáda koz a ovcí. Kéž je mi vždy dovoleno uctívat tyto nohy Pána Kṛṣṇy, sídla bohynĕ Śrī.

SLOKA 9: Śrī Satyabhāmā řekla: Srdce mého otce soužila smrt mého bratra a on tímto zločinem vinil Kṛṣṇu. Aby Pán očistil poskvrnu na své povĕsti, porazil krále medvĕdů a získal zpátky drahokam Syamantaka, který pak vrátil mému otci. V obavách z následků svého přestupku mĕ otec daroval Pánu, přestože jsem již byla přislíbena jiným.

SLOKA 10: Śrī Jāmbavatī řekla: Můj otec netušil, že Pán Kṛṣṇa není nikdo jiný než jeho Pán a uctívané Božstvo, manžel bohynĕ Sīty, a tak s Ním po dvacet sedm dní bojoval. Když nakonec prozřel a Pána poznal, uchopil Jeho nohy a daroval Mu jako projev úcty jak mĕ, tak drahokam Syamantaka. Já jsem jen Pánova služebná.

SLOKA 11: Śrī Kālindī řekla: Pán vĕdĕl, že jsem podstupovala tvrdou askezi s nadĕjí, že se jednoho dne dotknu Jeho lotosových nohou. Proto ke mnĕ přišel se svým přítelem a při svatbĕ přijal moji ruku. Nyní uklízím v Jeho paláci.

SLOKA 12: Śrī Mitravindā řekla: Při mém obřadu svayaṁ-vara předstoupil, porazil všechny přítomné krále – včetnĕ mých bratrů, kteří se Ho opovážili urážet – a odvezl mĕ pryč, tak jako lev odvleče svou obĕť ze smečky psů. Tak mĕ Pán Kṛṣṇa, útočištĕ bohynĕ štĕstí, přivezl do svého hlavního mĕsta. Kéž je mi život za životem dovoleno Mu sloužit mytím Jeho nohou.

SLOKA 13-14: Śrī Satyā řekla: Můj otec nechal sedm nesmírnĕ silných býků plných života a s vražednĕ ostrými rohy zkoušet chrabrost králů, kteří se ucházeli o mou ruku. Ačkoliv tito býci zničili pýchu mnoha hrdinů, Pán Kṛṣṇa si je bez námahy podrobil a svázal je stejnĕ jako hrající si dĕti svazují kůzlata. Tak si mĕ získal svou udatností. Potom si mĕ odvezl i s mými služebnými a celou armádou tvořenou čtyřmi divizemi a cestou porazil všechny krále, kteří se Mu postavili. Kéž je mi dána výsada služby tomuto Pánovi.

SLOKA 15-16: Śrī Bhadrā řekla: Má milá Draupadī, můj otec sám od sebe pozval svého synovce Kṛṣṇu, jemuž jsem již zaslíbila své srdce, a nabídl Mu, že se mohu stát Jeho nevĕstou. Společnĕ se mnou dal Pánovi jako stráž vojenskou jednotku akṣauhiṇī a družinu mých společnic. Toto je má nejvyšší dokonalost – aby mi bylo vždy dovoleno dotýkat se lotosových nohou nohou Pána Kṛṣṇy, až budu putovat z jednoho života do druhého, poutána svou karmou.

SLOKA 17: Śrī Lakṣmaṇā řekla: Ó královno, slyšela jsem opakovanĕ Nāradu Muniho oslavovat zjevení a činnosti Acyuty, a tak i mé srdce přilnulo k tomuto Pánovi,k Mukundovi. Však i bohynĕ Padmahastā si Ho po pečlivé úvaze vybrala za manžela, když odmítla velké polobohy, kteří vládnou různým planetám.

SLOKA 18: Můj otec Bṛhatsena mĕl přirozený soucit se svou dcerou a jakmile zjistil, co cítím, ó zbožná ženo, zařídil, aby se má touha splnila.

SLOKA 19: Stejnĕ jako při tvém obřadu svayaṁ-vara, ó královno, byla terčem ryba, která mĕla zajistit, že získáš za manžela Arjunu, i při mém obřadu byla použita ryba. V mém případĕ však byla ze všech stran zakrytá a byl vidĕt jen její odraz v nádobĕ s vodou pod ní.

SLOKA 20: Jakmile se to rozneslo, ze všech stran se k mĕstu mého otce sjely tisíce králů, kteří byli mistry ve střelbĕ šípů i v ovládání dalších zbraní, a jejich učitelé válečné vĕdy přijeli s nimi.

SLOKA 21: Můj otec patřičnĕ uctil každého krále s ohledem na jeho sílu a vĕk. Potom ti, jejichž mysli byly upnuté na mĕ, pozdvihli luk a šíp a jeden po druhém se uprostřed shromáždĕní snažili prostřelit terč.

SLOKA 22: Nĕkteří z nich luk zdvihli, ale nedokázali mu nasadit tĕtivu, a tak ho zklamanĕ upustili. Nĕkterým se podařilo natáhnout tĕtivu až ke špičce luku, ale luk se vymrštil a srazil je k zemi.

SLOKA 23: Nĕkolik hrdinů – Jarāsandha, Śiśupāla, Bhīma, Duryodhana, Karṇa a král Ambaṣṭhy – uspĕli v nasazení tĕtivy, ale žádný z nich nedovedl najít terč.

SLOKA 24: Potom se Arjuna zahledĕl na odraz ryby ve vodĕ a určil její umístĕní. Když na ni však pečlivĕ vystřelil svůj šíp, o terč jen zavadil, ale nezasáhl ho.

SLOKA 25-26: Poté, co to všichni namyšlení králové vzdali a jejich pýcha byla zlomena, zvedl luk Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, snadno mu nasadil tĕtivu a potom k nĕmu přiložil šíp. Zatímco se slunce nacházelo v konstelaci Abhijit, jen jednou se podíval na rybu ve vodĕ a pak ji probodl šípem a srazil na zem.

SLOKA 27: Na nebi znĕly kotle a na Zemi lidé volali „Jaya! Jaya!“ Polobozi, bez sebe radostí, shazovali kvĕty.

SLOKA 28: V tu chvíli jsem vešla do obřadní arény. Na nohách mi jemnĕ cinkaly nákotníčky, byla jsem oblečená do nových šatů z nejjemnĕjšího hedvábí stažených pásem a nesla jsem zářivý náhrdelník ze zlata a drahokamů. Na tváři mi hrál stydlivý úsmĕv a ve vlasech jsem mĕla kvĕtinový vĕnec.

SLOKA 29: Pozvedla jsem obličej lemovaný bohatými kadeřemi a zářící díky odrazu třpytu mých náušnic na tvářích. S chladným úsmĕvem jsem se rozhlédla kolem sebe a potom, hledíc na všechny krále okolo, jsem pomalu povĕsila náhrdelník na ramena Murāriho, jenž uchvátil mé srdce.

SLOKA 30: Tehdy se hlasitĕ rozeznĕly lastury a bubny mṛdaṅga, paṭaha, bherī a ānaka, společnĕ s dalšími nástroji. Tanečníci i tanečnice se dali do tance a zpĕváci začali zpívat.

SLOKA 31: Přítomní vůdčí králové nemohli snést, že jsem si vybrala Nejvyšší Osobnost Božství, ó Draupadī. Vzplanuli chtíčem a svárlivostí.

SLOKA 32: Pán mĕ pak vysadil do svého kočáru, který táhli čtyři prvotřídní konĕ. Oblékl si brnĕní, připravil svůj luk Śārṅga, a jak stál na bojišti na svém kočáře, projevil své čtyři paže.

SLOKA 33: Dāruka před zraky králů rozjel Pánův zlatem zdobený kočár, ó královno, jako když malá zvířata bezmocnĕ pozorují lva.

SLOKA 34: Králové Pána pronásledovali, jako když vesničtí psi honí lva. Nĕkteří králové se s pozdviženými luky rozestavĕli podél cesty, aby Ho zastavili, až pojede kolem nich.

SLOKA 35: Tito válečníci byli zaplaveni šípy vystřelovanými z Pánova luku Śārṅgy. Nĕkteří z králů padli na bojišti s uťatými pažemi, nohami a krky; ostatní boj vzdali a uprchli.

SLOKA 36: Poté vstoupil Pán Yaduovců do svého hlavního mĕsta Kuśasthalī (Dvāraky) oslavovaného na nebi i na Zemi. Mĕsto bylo důkladnĕ vyzdobené stožáry nesoucími prapory, jež zastiňovaly slunce, a také skvostnými klenutými branami. Když do nĕho Pán Kṛṣṇa vstupoval, vypadal jako bůh Slunce vstupující do svého sídla.

SLOKA 37: Můj otec uctil své přátele a přímé i sňatkem získané příbuzné drahocennými látkami a šperky a také královskými lůžky, trůny a dalším vybavením.

SLOKA 38: S oddaností obdaroval dokonale úplného Pána mnoha služebnicemi ozdobenými cennými klenoty. Ty doprovázely stráže, nĕkteré pĕší a jiné jedoucí na slonech, vozech a koních. Dal Pánovi také nesmírnĕ cenné zbranĕ.

SLOKA 39: Díky zřeknutí se veškeré hmotné společnosti a podstupování přísné askeze jsme se my všechny královny staly osobními služebnicemi Nejvyššího Pána, který je spokojený sám v sobĕ.

SLOKA 40: Rohiṇī-devī v zastoupení ostatních královen řekla: Poté, co Pán zabil Bhaumāsuru a jeho následovníky, nalezl nás v démonovĕ vĕzení a pochopil, že jsme dcerami králů, které Bhauma porazil, když dobýval Zemi. Pán nás propustil, a jelikož jsme neustále meditovaly o Jeho lotosových nohou, jež vysvobozují ze zapletení ve hmotĕ, svolil, že se s námi ožení, i když jsou všechny Jeho touhy již splnĕné.

SLOKA 41-42: Ó ctnostná ženo, nepřejeme si získat vládu nad Zemí, svrchovanost krále nebes, neomezené možnosti požitku, mystické síly, postavení Pána Brahmy, nesmrtelnost a dokonce ani dosáhnout království Boha. Jednoduše si přejeme nosit na hlavách slavný prach z nohou Pána Kṛṣṇy obohacený vůní kuṅkumy z ňader Jeho choti.

SLOKA 43: Přejeme si mít s nohama Nejvyššího Pána stejný styk, po jakém touží mladé ženy z Vraji, pasáčkové a dokonce i domorodé ženy z kmene Pulindů – dotek prachu, který Pán zanechává na trávĕ a jiných rostlinách, když pase své krávy.