Královna Lakṣmaṇā řekla Draupadī: „Na mé svayaṁ-vaře, stejnĕ jako na tvé, byl u stropu připevnĕn terč v podobĕ ryby. V mém případĕ ale byla ryba ze všech stran zakrytá a vidĕt byl jen její odraz v nádobĕ s vodou pod ní. Nĕkolik králů se pokusilo šípem rybu zasáhnout, ale neuspĕli. Potom se o pokusil Arjuna. Soustředil se na odraz ryby ve vodĕ a pečlivĕ zamířil, ale šíp, který vypustil, o terč jen zavadil. Potom přiložil k luku svůj šíp Śrī Kṛṣṇa, terč jím prostřelil a srazil k zemi. Povĕsila jsem Mu na krk náhrdelník značící vítĕzství, ale králové, kteří neuspĕli, násilnĕ protestovali. Pán Kṛṣṇa s nimi udatnĕ bojoval, mnohým usekal hlavy, ruce a nohy a zbytek zahnal na útĕk, aby si zachránili život. Potom mĕ odvezl do Dvāraky, kde jsme mĕli bohatou svatbu.“