SLOKA 15-16
śrī-bhadrovāca
pitā me mātuleyāya
svayam āhūya dattavān
kṛṣṇe kṛṣṇāya tac-cittām
akṣauhiṇyā sakhī-janaiḥ
asya me pāda-saṁsparśo
bhavej janmani janmani
karmabhir bhrāmyamāṇāyā
yena tac chreya ātmanaḥ
śrī-bhadrā uvāca — Śrī Bhadrā řekla; pitā — otec; me — můj; mātuleyāya — mému bratranci z matčiny strany; svayam — sám od sebe; āhūya — poté, co pozval; dattavān — dal; kṛṣṇe — ó Kṛṣṇo (Draupadī); kṛṣṇāya — Pánu Kṛṣṇovi; tat — v nĕmž bylo pohroužené; cittām — jejíž srdce; akṣauhiṇyā — s vojenskou jednotkou akṣauhiṇī jako stráží; sakhī-janaiḥ — a s mými společnicemi; asya — Jeho; me — pro mĕ; pāda — nohou; saṁsparśaḥ — dotek; bhavet — kéž je; janmani janmani — jeden život za druhým; karmabhiḥ — kvůli reakcím za hmotné jednání; bhrāmyamāṇāyāḥ — která budu putovat; yena — díky nĕmuž; tat — to; śreyaḥ — konečná dokonalost; ātmanaḥ — moje.
Śrī Bhadrā řekla: Má milá Draupadī, můj otec sám od sebe pozval svého synovce Kṛṣṇu, jemuž jsem již zaslíbila své srdce, a nabídl Mu, že se mohu stát Jeho nevĕstou. Společnĕ se mnou dal Pánovi jako stráž vojenskou jednotku akṣauhiṇī a družinu mých společnic. Toto je má nejvyšší dokonalost – aby mi bylo vždy dovoleno dotýkat se lotosových nohou nohou Pána Kṛṣṇy, až budu putovat z jednoho života do druhého, poutána svou karmou.
Slovem ātmanaḥ nemluví královna Bhadrā jen za sebe, ale i za všechny živé bytosti. Dokonalostí duše (śreya ātmanaḥ) je oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi, jak v tomto svĕtĕ, tak mimo nĕj, ve stavu osvobození.
Śrīla Jīva Gosvāmī komentuje, že v civilizované společnosti se sice veřejné vyslovení jména vlastního gurua či manžela bĕžnĕ považuje za projev neúcty, ale jméno Pána Kṛṣṇy je ojedinĕlé – pouhé vyslovení jména Kṛṣṇa se doporučuje jako nejvyšší vyjádření úcty k Bohu. Śvetāśvatara Upaniṣad (4.19) uvádí: yasya nāma mahad yaśaḥ – „Svaté jméno Pána je svrchovanĕ slavné.“