SLOKA 36
tataḥ purīṁ yadu-patir aty-alaṅkṛtāṁ
ravi-cchada-dhvaja-paṭa-citra-toraṇām
kuśasthalīṁ divi bhuvi cābhisaṁstutāṁ
samāviśat taraṇir iva sva-ketanam
tataḥ — potom; purīm — svého mĕsta; yadu-patiḥ — Pán Yaduovců; ati — hojnĕ; alaṅkṛtām — vyzdobeného; ravi — slunce; chada — zastiňujícími; dhvaja — na stožárech; paṭa — s prapory; citra — úžasnými; toraṇām — a s klenutými branami; kuśasthalīm — do Dvāraky; divi — na nebi; bhuvi — na Zemi; ca — a; abhisaṁstutām — oslavované; samāviśat — vstoupil; taraṇiḥ — slunce; iva — jako; sva — do svého; ketanam — sídla.
Poté vstoupil Pán Yaduovců do svého hlavního mĕsta Kuśasthalī (Dvāraky) oslavovaného na nebi i na Zemi. Mĕsto bylo důkladnĕ vyzdobené stožáry nesoucími prapory, jež zastiňovaly slunce, a také skvostnými klenutými branami. Když do nĕho Pán Kṛṣṇa vstupoval, vypadal jako bůh Slunce vstupující do svého sídla.
Slunce má své sídlo v západním pohoří, kam každý večer zapadá.