SLOKA 43
vraja-striyo yad vāñchanti
pulindyas tṛṇa-vīrudhaḥ
gāvaś cārayato gopāḥ
pada-sparśaṁ mahātmanaḥ
vraja — z Vraji; striyaḥ — ženy; yat — jako; vāñchanti — přejí si; pulindyaḥ — ženy z domorodého kmene Pulindů ve Vraji; tṛṇa — z trávy; vīrudhaḥ — a rostlin; gāvaḥ — krávy; cārayataḥ — jenž pase; gopāḥ — pasáčkové; pāda — nohou; sparśam — dotek; mahā-ātmanaḥ — Nejvyšší Duše.
Přejeme si mít s nohama Nejvyššího Pána stejný styk, po jakém touží mladé ženy z Vraji, pasáčkové a dokonce i domorodé ženy z kmene Pulindů – dotek prachu, který Pán zanechává na trávĕ a jiných rostlinách, když pase své krávy.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī nám připomíná žárlivou rivalitu, která vždy existovala mezi královnami ze Dvāraky a gopīmi z Vraji. Gopī považovaly sofistikované ženy z Dvāraky za nejvážnĕjší hrozbu jejich vlivu na Śrī Kṛṣṇu a se svou úzkostí se svĕřily Uddhavovi: kasmāt kṛṣṇa ihāyāti prāpta-rājyo hatāhitaḥ narendra-kanyā udvāhya.
„Proč by sem však mĕl Kṛṣṇa chodit, poté, co získal království, zabil své nepřátele a oženil se s dcerami králů?“ (Bhāg. 10.47.45)
Rukmiṇī a jejích sedm hlavních spolumanželek si myslely, že jsou tak šťastné ve svém vztahu s Kṛṣṇou, jak se zjevil ve Dvārace, že si zvláštĕ nepřály vidĕt Ho takového, jaký je ve Vṛndāvanu. Ale šestnáct tisíc ménĕ významných královen bylo po vyslechnutí Uddhavova popisu jedinečných vlastností Śrī Rādhy přitahováno k doteku prachu, který padá z Kṛṣṇových nohou na trávu a další rostliny z Vṛndāvanu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī naznačuje, že nĕkteří komentátoři uvádĕjí toto jako důvod, proč po mauṣala-līle tĕchto šestnáct tisíc královen na cestĕ Arjunovi ukradl sám Pán Kṛṣṇa přestrojený za šestnáct tisíc pastevců, kteří pak odvedli královny do Gokuly.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k osmdesáté třetí kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Draupadī se setkává s Kṛṣṇovými královnami“.