U příležitosti zatmĕní slunce na Kurukṣetře získaly vznešené ženy jako Kuntī, Draupadī a Subhadrā možnost se setkat s královnami Pána Kṛṣṇy. Žasly, když vidĕly, jak moc Pánovy manželky svého muže milují. Zatímco se ženy bavily mezi sebou a muži taktéž, dospĕli na místo velcí mudrci v čele s Nāradou a Vyāsadevou, kteří si přáli vidĕt Pána Kṛṣṇu. Různí králové a další vůdčí osobnosti, včetnĕ Pāṇḍuovců, Kṛṣṇy a Balarāmy, kteří sedĕli a odpočívali, při spatření mudrců ihned povstali. Všichni se tĕmto velkým duším poklonili, zeptali se, jak se jim daří, a uctili je nabídnutím sedadel, vody a tak dále. Pán Kṛṣṇa potom řekl: „Teď jsou naše životy úspĕšné, protože jsme dosáhli životního cíle – setkání s velkými mudrci a mistry yogy, což je vzácné i pro polobohy. Voda na svatém poutním místĕ a bohové v podobách božstev mohou očistit jen po dlouhé dobĕ, ale svatí mudrci očišťují jen tím, že je človĕk spatří. Ti, kdo se ztotožňují se svými tĕly a opomíjejí vzdávat úctu transcendentálním mudrcům, jako jste vy, nejsou o nic lepší než osli.“