SLOKA 15
ciraṁ vimṛśya munaya
īśvarasyeśitavyatām
jana-saṅgraha ity ūcuḥ
smayantas taṁ jagad-gurum
ciram — po nĕjakou dobu; vimṛśya — uvažující; munayaḥ — mudrci; īśvarasya — nejvyššího vládce; īśitavyatām — o podřízenosti; jana-saṅgrahaḥ — osvícení obyčejných lidí; iti — takto (usuzující); ūcuḥ — řekli; smayantaḥ — s úsmĕvy; tam — Jemu; jagat — vesmíru; gurum — duchovnímu učiteli.
Mudrci nĕjaký čas uvažovali o chování Nejvyššího Pána, které připomínalo chování podřízené živé bytosti. Usoudili, že tak jednal proto, aby poučil obyčejné lidi. Usmáli se tedy a promluvili k Nĕmu, duchovnímu učiteli vesmíru.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje slovo īśitavyatā jako označení stavu, kdy osoba není vládcem, jinými slovy, že podléhá zákonu karmy a je nucena konat a zakoušet výsledky svých činností. Když Pán Kṛṣṇa oslovoval mudrce, přijal roli podřízené živé bytosti, aby zdůraznil, jak důležité je naslouchat a sloužit svatým vaiṣṇavům. Osobnost Božství je zároveň nejvyšším učitelem duchovní odevzdanosti.