SLOKA 24-25
yathā śayānaḥ puruṣa
ātmānaṁ guṇa-tattva-dṛk
nāma-mātrendriyābhātaṁ
na veda rahitaṁ param
evaṁ tvā nāma-mātreṣu
viṣayeṣv indriyehayā
māyayā vibhramac-citto
na veda smṛty-upaplavāt
yathā — jako; śayānaḥ — spící; puruṣaḥ — osoba; ātmānam — sebe; guṇa — druhotné; tattva — reality; dṛk — jejíž vidĕní; nāma — se jmény; mātra — a podobami; indriya — skrze svou mysl; ābhātam — projevuje; na veda — neví; rahitam — oddĕlené; param — spíše; evam — podobnĕ; tvā — Tebe; nāma-mātreṣu — majících jména a podoby; viṣayeṣu — v objektech hmotného vnímání; indriya — smyslů; īhayā — prostřednictvím činnosti; māyayā — kvůli vlivu Tvé matoucí energie; vibhramat — zmatené; cittaḥ — jejíž vĕdomí; na veda — nezná; smṛti — své pamĕti; upaplavāt — kvůli narušení.
Spící osoba si představuje alternativní realitu a jelikož se vidí pod různými jmény a v různých podobách, zapomíná na svou totožnost v bdĕlém stavu, která se liší od snu. Podobnĕ smysly toho, kdo má vĕdomí zmatené klamem, vnímají jen jména a podoby hmotných objektů. Taková osoba tedy ztrácí svou pamĕť a nemůže Tĕ znát.
Tak jako je sen druhotnou realitou stvořenou ze zásoby vzpomínek a tužeb, tento vesmír existuje jako nižší stvoření Nejvyššího Pána, které od Nĕho není v žádném skutečném ohledu oddĕlené. A tak jako ten, kdo se probudí ze spánku, zažívá vyšší realitu svého bdĕlého stavu, má i Nejvyšší Pán svou jinou, vyšší realitu nad vším, co známe v tomto svĕtĕ. Jeho vlastními slovy:
mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ
na ca mat-sthāni bhūtāni
paśya me yogam aiśvaram
bhūta-bhṛn na ca bhūta-stho
mamātmā bhūta-bhāvanaḥ
„Ve své neprojevené podobĕ prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mnĕ, ale Já nejsem v nich. A přesto ve Mnĕ vše stvořené nespočívá. Pohleď na Mou mystickou moc! I když jsem oporou pro všechny živé bytosti a jsem všude, nejsem částí tohoto vesmírného projevu – Mé vlastní Já je samotným zdrojem stvoření.“ (Bg. 9.4–5)