SLOKA 51
īje ’nu-yajñaṁ vidhinā
agni-hotrādi-lakṣaṇaiḥ
prākṛtair vaikṛtair yajñair
dravya-jñāna-kriyeśvaram
īje — uctíval; anu-yajñam — obĕťmi všeho druhu; vidhinā — podle patřičných pravidel; agni-hotra — vkládáním obĕtin do posvátného ohnĕ; ādi — a tak dále; lakṣaṇaiḥ — charakterizovanými; prākṛtaiḥ — nezmĕnĕných, přesnĕ vymezených pokyny śruti; vaikṛtaiḥ — zmĕnĕných, uzpůsobených podle náznaků z jiných zdrojů; yajñaiḥ — prostřednictvím obĕtí; dravya — obĕtního náčiní; jñāna — poznání manter; kriyā — a obřadů; īśvaram — Pána.
Vasudeva uctíval Pána všeho obĕtního náčiní, všech manter a obřadů tak, že podle patřičných pravidel provádĕl různé druhy védských obĕtí. Vykonával jak základní, tak odvozené obĕti, při kterých vkládal obĕtiny do posvátného ohnĕ a dodržoval další aspekty obĕtního uctívání.
Existuje mnoho druhů védských ohňových obĕtí a ke každé z nich patří nĕkolik složitých obřadů. Část védského śruti zvaná Brāhmaṇa konkrétnĕ popisuje krok za krokem postup jen u nĕkolika modelových obĕtí, jako jsou například Jyotiṣṭoma a Darśa-pūrṇamāsa. Tĕm se říká prākṛta, původní yajñi; podrobnosti ohlednĕ dalších yajñí je nutné vyvodit z předlohy tĕchto původních (prākṛta) pokynů podle přísných pravidel Mīmāṁsā-śāstry. Jelikož ostatní yajñi jsou tedy známé odvozením od modelových obĕtí, nazývají se vaikṛta, „zmĕnĕné“.