SLOKA 21
śrī-śuka uvāca
ākarṇyetthaṁ pitur vākyaṁ
bhagavān sātvatarṣabhaḥ
pratyāha praśrayānamraḥ
prahasan ślakṣṇayā girā
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; ākarṇya — když vyslechl; ittham — takto; pituḥ — svého otce; vākyam — slova; bhagavān — Nejvyšší Pán; sātvata-ṛṣabhaḥ — nejlepší z Yaduovců; pratyāha — odpovĕdĕl; praśraya — s pokorou; ānamraḥ — sklonĕný (hlavou); prahasan — se širokým úsmĕvem; ślakṣṇayā — jemným; girā — hlasem.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Nejvyšší Pán, vůdce Sātvatů, vyslechl slova svého otce, pokornĕ sklonil hlavu, usmál se a jemným hlasem odpovĕdĕl.
Śrīla Jīva Gosvāmī popisuje, na co Pán Kṛṣṇa myslel poté, co slyšel svého otce, jak Ho oslavuje: „Vasudeva byl poctĕn vĕčnou rolí Mého otce, a to je nĕco, oč se nemohou ucházet ani polobozi jako Brahmā. Nemĕl by proto prodlévat v myšlenkách na Mé božské aspekty. Jeho úcta Mĕ navíc uvádí do rozpaků. Právĕ této situaci jsem se chtĕl vyhnout, a proto jsem po zabití Kaṁsy vyvinul zvláštní úsilí, abych posílil jejich čistou rodičovskou lásku ke Mnĕ a Balarāmovi. Teď ale bohužel hrozí, že výroky tĕchto mudrců oživí nĕco z Vasudevova a Devakina dřívĕjšího vĕdomí Mého majestátu.“