SLOKA 23
ahaṁ yūyam asāv ārya
ime ca dvārakāukasaḥ
sarve ’py evaṁ yadu-śreṣṭha
vimṛgyāḥ sa-carācaram
aham — Já; yūyam — vy; asau — On; āryaḥ — Můj ctĕný bratr (Balarāma); ime — tito; ca — a; dvārakā-okasaḥ — obyvatelé Dvāraky; sarve — všichni; api — dokonce; evam — stejnĕ tak; yadu-śreṣṭha — ó nejlepší z Yaduovců; vimṛgyāḥ — mají být považováni; sa — spolu s; cara — tím, co se pohybuje; acaram — a tím, co se nepohybuje.
Nejen Já, ale také ty, i Můj ctĕný bratr a tito obyvatelé Dvāraky – všichni byste mĕli být vidĕni v tomto filosofickém svĕtle, ó nejlepší z Yaduovců. Mĕli bychom přece obsáhnout vše, co existuje, pohyblivé i nehybné.
Pán Kṛṣṇa chce ochránit důvĕrný vztah, který s Ním Jeho rodiče mají, a proto tady svému otci Vasudevovi zdůrazňuje jednotu veškeré existence. Vasudevovi byla při naslouchání mudrcům shromáždĕným na Kurukṣetře připomenuta vznešenost jeho synů. Tento pocit posvátné úcty však narušoval jeho důvĕrný rodičovský vztah s Kṛṣṇou, a proto ho chtĕl Kṛṣṇa rozptýlit.
„Jednotu“, o které zde Pán Kṛṣṇa mluví, bychom si nemĕli špatnĕ vykládat. Subtilní slova Upaniṣad často svádĕjí impersonalisty k víře, že veškerá existence je nepopsatelnĕ jednolitá a v konečném smyslu postrádá rozmanitost. Nĕkteré mantry Upaniṣad zdůrazňují totožnost Boha s Jeho stvořením, zatímco jiné hovoří o jejich odlišnosti. Tat tvam asi śvetaketo („Ty jsi to, ó Śvetaketu“) je například abheda-vākya neboli mantra prohlašující, že všechno je s Bohem totožné, neboť se jedná o expanze, které na Nĕm závisejí. Upaniṣady však také obsahují mnohé bheda-vākyi, tedy prohlášení o jedinečných vlastnostech Nejvyššího, jimiž se od všeho liší, jako například tento výrok: ka evānyāt kaḥ prāṇyād yady eṣa ākāśa ānando na syāt, eṣa evānandayati. „Kdo by mohl aktivovat stvoření a dát život všem bytostem, kdyby tento nekonečný Nejvyšší nebyl původním poživatelem? Jen On je přece zdrojem veškeré blaženosti.“ (Taittirīya Upaniṣad 2.7.1) Pod vlivem Pánovy matoucí Māyi chápou závistiví impersonalisté abheda-vākyi doslova a bheda-vākyi přijímají jen v obrazném významu. Autoritativní vaiṣṇavští komentátoři naproti tomu pečlivĕ urovnávají zdánlivé rozpory v souladu se zásadami interpretace podle védské mīmāṁsy a s logicky prokázanými závĕry vedānty.