SLOKA 4
yatra yena yato yasya
yasmai yad yad yathā yadā
syād idaṁ bhagavān sākṣāt
pradhāna-puruṣeśvaraḥ
yatra — v čem; yena — působením čeho; yataḥ — z čeho; yasya — čeho; yasmai — čemu; yat yat — cokoliv; yathā — jakkoliv; yadā — kdykoliv; syāt — vzniká; idam — toto (stvoření); bhagavān — Nejvyšší Pán; sākṣāt — ve své osobní přítomnosti; pradhāna-puruṣa — přírody a jejího stvořitele (Mahā-Viṣṇua); īśvaraḥ — vládce.
Vy jste Nejvyšší Osobnost Božství projevující se jako Pán přírody i jejího stvořitele (Mahā-Viṣṇua). Vše, co vzniká, jakkoliv a kdykoliv, je stvořeno ve Vás, Vámi, z Vás, pro Vás a ve vztahu k Vám.
Bĕžným pozorovatelům se zdá, že se na tvoření svĕta podílí mnoho různých činitelů. Tuto představu dobře vystihuje samotný jazyk, který tradiční znalci sanskrtské gramatiky vysvĕtlují tak, že odráží viditelnou rozmanitost přírody. Ve standardní sanskrtské gramatice, kterou učil mudrc Pāṇini, se za základní jádro vĕty bere sloveso vyjadřující činnost a všechna ostatní slova se k nĕmu vztahují. Například podstatná jména jsou v určitém pádu, který udává jejich vztah ke slovesu ve vĕtĕ. Tĕmto vztahům podstatného jména vůči slovesu se říká kāraky, a jsou to vztahy podmĕtu (kartā, „kdo jedná“), předmĕtu (karma, „na čem se pracuje“), nástroje (karaṇa, „čím“), příjemce (sampradāna, „za jakým účelem nebo pro koho“), zdroje (apadāna, „z čeho nebo kvůli komu“) a místa (adhikaraṇa, „v čem“). Kromĕ tĕchto kārak mohou mít podstatná jména také vlastnický vztah k jiným podstatným jménům a dále existují různá příslovce určující čas, místo a způsob. Přestože ale jazyk takto zdánlivĕ ukazuje na to, že v projeveném svĕtĕ působí mnoho různých vlivů, hlubší pravdou je, že všechny gramatické tvary poukazují především na Nejvyšší Osobnost Božství. Tuto skutečnost ukazuje Vasudeva v tomto verši tak, že oslavuje své dva vznešené syny různými gramatickými tvary.