SLOKA 7
kāntis tejaḥ prabhā sattā
candrāgny-arkarkṣa-vidyutām
yat sthairyaṁ bhū-bhṛtāṁ bhūmer
vṛttir gandho ’rthato bhavān
kāntiḥ — přitažlivá záře; tejaḥ — jas; prabhā — svit; sattā — a osobitá existence; candra — mĕsíce; agni — ohnĕ; arka — slunce; ṛkṣa — hvĕzd; vidyutām — a blesku; yat — jež; sthairyam — trvalost; bhū-bhṛtām — hor; bhūmeḥ — zemĕ; vṛttiḥ — schopnost nést; gandhaḥ — vůnĕ; arthataḥ — ve skutečnosti; bhavān — Ty.
Záře mĕsíce, jas ohnĕ, svit slunce, třpyt hvĕzd, záblesk blesku, trvalost hor a vůnĕ zemĕ a její schopnost nést – to vše jsi ve skutečnosti Ty.
Když Śrī Vasudeva říká Kṛṣṇovi, že Kṛṣṇa je podstatou slunce, mĕsíce, hvĕzd, blesku a ohnĕ, jen opakuje mínĕní písem – jak śruti, tak smṛti. Například Śvetāśvatara Upaniṣad (6.14) uvádí:
na tatra sūryo bhāti na candra-tārakaṁ
nemā vidyuto bhānti kuto 'yam agniḥ
tam eva bhāntam anu bhāti sarvaṁ
tasya bhāsā sarvam idaṁ vibhāti
„Tam (v duchovním nebi) nesvítí slunce, mĕsíc, hvĕzdy ani blesk, tak jak je známe, natož obyčejný oheň. Odraz záře duchovního nebe je tím, co propůjčuje svĕtlo všemu ostatnímu, a ozařuje tedy celý tento vesmír.“ A ve Śrīmad Bhagavad-gītĕ (15.12) Nejvyšší Pán říká:
yad āditya-gataṁ tejo
jagad bhāsayate 'khilam
yac candramasi yac cāgnau
tat tejo viddhi māmakam
„Záře slunce, jež rozptyluje temnotu celého tohoto svĕta, pochází ode Mĕ, a stejnĕ tak i záře mĕsíce a ohnĕ.“