SLOKA 14

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmī představuje dvacet osm veršů, ze kterých se skládají modlitby zosobnĕných Véd (sloky 14–41), názory jedné každé z dvaceti osmi hlavních śruti. Tyto hlavní Upaniṣady a další śruti se zabývají různými přístupy k Absolutní Pravdĕ a nejvznešenĕjšími z nich jsou ty śruti, jež zdůrazňují čistou, ryzí oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Upaniṣady zamĕřují naši pozornost na Osobnost Božství tím, že nejprve negují vše, co se od Pána liší, a pak definují nĕkteré z Jeho významných vlastností.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī vykládá první slova této modlitby, jaya jaya, tak, že znamenají „Prosím vyjev svou jedinečnost.“ Slovo jaya se opakuje buď z úcty, nebo z radosti.

Pán se může zeptat: „Jak mám vyjevit své vynikající vlastnosti?“

Śruti odpovídají žádostí, aby milostivĕ zničil nevĕdomost všech živých bytostí a přitáhl je ke svým lotosovým nohám.

Pán říká: „Ale Māyā, která uvádí jīvy do nevĕdomosti, je plná dobrých vlastností (gṛbhīta-guṇām). Proč bych mĕl jednat proti ní?“

„Ano“, odpovídají Védy, „ale ona přijala tři kvality přírody, aby mátla podmínĕné duše a navádĕla je k tomu, aby se mylnĕ ztotožňovaly se svými hmotnými tĕly. Její kvality dobra, vášnĕ a nevĕdomosti jsou navíc znečištĕné (doṣa-gṛbhīta), protože Ty nejsi v jejich přítomnosti projevený.“

Śruti dále oslovují Pána slovem ajita, čímž říkají: „Jedinĕ Tebe nemůže Māyā přemoci, kdežto jiní, jako Brahmā, jsou přemoženi svými vlastními chybami.“

Pán odpovídá: „Jaký však máte důkaz, že Mĕ Māyā nepřemůže?“

„Důkazem je to, že ve svém původním stavu jsi již zrealizoval dokonalost všech druhů majestátu.“

V tuto chvíli by Pán mohl namítat, že k tomu, aby přivedl jīvy ke svým lotosovým nohám, nestačí jen zničit jejich nevĕdomost, neboť žádná jīva neboli duše nemůže ani poté dosáhnout Pána, aniž by se zamĕstnala oddanou službou. Slovy samotného Pána: bhaktyāham ekayā grāhyaḥ – „Jedinĕ oddanou službou Mĕ lze dosáhnout.“ (Bhāg. 11.14.21)

Na tuto námitku śruti odpovídají: „Můj Pane, ó Ty, jenž probouzíš všechny energie, poté, co vytváříš inteligenci a smysly živých bytostí, tak je inspiruješ, aby tĕžce pracovaly a tĕšily se z plodů své práce. Dále v nich svou milostí probouzíš schopnost následovat cesty rozvoje poznání, mystické yogy a oddané služby, které jim umožňují přibližovat se k Tobĕ ve Tvých aspektech Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna. A když jñāna, yoga a bhakti dozrají, zplnomocňuješ živé bytosti, aby Tĕ mohly v každém z tĕchto tří aspektů přímo vnímat.“

Kdyby se snad Pán chtĕl ptát na autoritativní důkaz, který by podpořil toto tvrzení zosobnĕných Véd, pokornĕ Mu odpovídají: „My samy jsme toho důkazem. Při nĕkterých příležitostech – jako třeba nyní, v dobĕ stvoření – se stýkáš se svou vnĕjší energií Māyou, zatímco se svou vnitřní energií jsi neustále. Právĕ v dobách, jako je tato, kdy se Tvé činnosti projevují navenek, Tĕ dokážeme my, Védy, rozeznat ve Tvých hrách.“

Śruti, takto obdařené autoritou díky svému osobnímu styku s Nejvyšším Pánem, vyhlašují procesy karmy, jñāny, yogy a bhakti jako různé prostředky pro podmínĕné duše, jak využít svou inteligenci, smysly, mysl a vitalitu při hledání Absolutní Pravdy.

Na mnoha místech Védy oslavují transcendentální, osobní vlastnosti Nejvyššího. Následující verš se objevuje ve Śvetāśvatara Upaniṣadĕ (6.11), Gopāla-tāpanī Upaniṣadĕ (Uttara 97) a Brahma Upaniṣadĕ (4.1):

„Jeden Nejvyšší Pán žije skrytý ve všech stvořených bytostech. Prostupuje veškerou hmotou a sídlí v srdcích všech živých bytostí. Jako Nadduše dlící v jejich nitru sleduje jejich hmotné činnosti. Je tedy jedinečným svĕdkem a dárcem vĕdomí, i když sám nemá žádné hmotné vlastnosti.“

Osobní vlastnosti Nejvyššího dále popisují následující citáty z Upaniṣad: Yaḥ sarva-jñaḥ sa sarva-vid yasya jñāna-mayaṁ tapaḥ. „Ten, kdo je vševĕdoucí, z nĕhož pochází energie všeho poznání, je nejmoudřejší ze všech.“ (Muṇḍaka Upaniṣad 1.1.9); sarvasya vaśī sarvasyeśānaḥ – „On je Pánem a vládcem všech“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 4.4.22) a yaḥ pṛthivyāṁ tiṣṭhan pṛthivyā āntaro yaṁ pṛthivī na veda – „Ten, kdo sídlí v zemi a prostupuje jí, ale jehož zemĕ sama nezná.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 3.7.3)

Pánovu roli ve stvoření zmiňuje mnoho výroků śruti. Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (1.2.4) uvádí: so 'kāmayata bahu syām – „Zatoužil: ,Stanu se mnoha.̀“ Slovní spojení so 'kāmayata („zatoužil“) zde naznačuje, že Pánova osobnost je vĕčná, protože již před stvořením Absolutní Pravda prožívala touhu, jedinečný rys osob. Aitareya Upaniṣad (3.11) podobnĕ uvádí: sa aikṣata tat-tejo 'sṛjata – „Pohlédl na svou energii, jež protom projevila stvoření.“ Zde se slovo tat-tejaḥ týká Pánovy částečné expanze Mahā-Viṣṇua, jenž pohlíží na Māyu a tak projevuje hmotné stvoření. Tat-tejaḥ může rovnĕž poukazovat na Pánův neosobní rys Brahmanu neboli Jeho energii všeprostupující, vĕčné existence. Śrī Brahma-saṁhitā (5.40) to popisuje takto:

„Uctívám Govindu, prvotního Pána, který má nesmírnou moc. Záře Jeho transcendentální podoby tvoří neosobní Brahman, který je absolutní, úplný a neomezený a který projevuje v mnoha miliónech vesmírů nesčetné planety s rozličným bohatstvím.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī shrnuje tento verš modlitbou:

„Sláva Tobĕ, ó nepřemožitelný! Prosím přemož vliv své vĕčné Māyi, jež zahaluje všechny pohyblivé i nehybné tvory a jež vládne kvalitám klamu. Bez Tvého vlivu by všechny tyto védské mantry nemĕly sílu Tĕ opĕvovat jako oceán transcendentálních vlastností.“