SLOKA 21
duravagamātma-tattva-nigamāya tavātta-tanoś carita-mahāmṛtābdhi-parivarta-pariśramaṇāḥ
na parilaṣanti kecid apavargam apīśvara te caraṇa-saroja-haṁsa-kula-saṅga-visṛṣṭa-gṛhāḥ
duravagama — tĕžko pochopitelnou; ātma — o vlastním já; tattva — pravdu; nigamāya — abys hlásal; tava — Tebe; ātta — jenž jsi přijal; tanoḥ — své osobní podoby; carita — zábav; mahā — rozlehlého; amṛta — nektaru; abdhi — do oceánu; parivarta — díky tomu, že se noří; pariśramaṇāḥ — kteří se zbavili únavy; na parilaṣanti — nepřejí si; kecit — nĕkolik málo osob; apavargam — osvobození; api — dokonce ani; īśvara — ó Pane; te — Tvých; caraṇa — u nohou; saroja — lotos; haṁsa — labutí; kula — se společenstvím; saṅga — díky stykům; visṛṣṭa — opuštĕné; gṛhāḥ — jejichž domovy.
Můj Pane, nĕkteré požehnané duše se zbavily únavy z hmotného života tím, že se noří do rozlehlého oceánu nektaru Tvých zábav, které sehráváš, když projevuješ své osobní podoby, abys hlásal nevyzpytatelnou nauku o vlastním já. Tyto vzácné duše, lhostejné dokonce i k osvobození, se zříkají štĕstí domova a rodiny díky svým stykům s oddanými, kteří jsou jako hejna labutí, jež si hrají u lotosu Tvých nohou.
Obřadní brāhmaṇové (smārtové) a impersonalisté (māyāvādī) se vždy snaží degradovat proces bhakti-yogy do nĕjaké relativní či podřadné role. Říkají, že oddanost Osobnosti Božství je určená pro sentimentální osoby, kterým chybí zralost potřebná k dodržování přísných obřadů či důslednému rozvoji poznání.
V tomto verši však zosobnĕné Védy velmi důraznĕ vyhlašují jedinečnou vznešenost oddané služby, kterou jasnĕ ztotožňují s ātma-tattvou, naukou o vlastním já, kterou si impersonalisté tak pyšnĕ přisvojují. Śrīla Jīva Gosvāmī zde definuje ātma-tattvu jako důvĕrné tajemství ohlednĕ osobních podob, vlastností a zábav Nejvyššího Pána. Rovnĕž uvádí druhý význam pro výraz ātta-tanoḥ. Kromĕ významu „jenž přijímá různá tĕla“ také může znamenat „ten, který přitahuje každého ke svému transcendentálnímu tĕlu“.
Zábavy Pána Kṛṣṇy a Jeho různých expanzí a inkarnací jsou bezedným oceánem požitku. Když osoba dospĕje do bodu naprostého vyčerpání ve svém materialistickém snažení – ať usilovala o hmotný úspĕch, nebo o nĕjaký druh neosobního duchovního zániku – může se potopit do tohoto nektaru, a tak získat úlevu. Jak vysvĕtluje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své učebnici nauky o bhakti-yoze, Śrī Bhakti-rasāmṛta-sindhu (kterou Śrīla Prabhupāda zpřístupnil v knize Nektar oddanosti), ten, kdo ochutná byť jen jedinou kapku z tohoto rozlehlého oceánu, ztratí navĕky veškerou touhu po čemkoliv jiném.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī uvádí alternativní výklad slova pariśramaṇāḥ, a komentuje, že i když se Pánovi oddaní unaví tím, jak se znovu a znovu potápĕjí do nekonečných vln a spodních proudů v oceánu Pánových blažených zábav, přesto nikdy netouží po jiném štĕstí, než které plyne ze služby Pánu, dokonce ani po štĕstí z osvobození. Jejich únava se jim naopak stává radostí, stejnĕ jako je únava z pohlavního styku radostí pro ty, kdo propadli sexu. Čistí oddaní Nejvyššího Pána jsou nadšení, když slyší okouzlující vyprávĕní o Jeho zábavách, a chce se jim tančit, zpívat, hlasitĕ vykřikovat, skákat do vzduchu, omdlévat, plakat a bĕhat kolem jako šílenci. Jsou tedy příliš pohroužení v extázi na to, aby postřehli nĕjaké tĕlesné nepohodlí.
Čistí vaiṣṇavové nechtĕjí ani osvobození, nemluvĕ o jiných vytoužených cílech, jako je například vznešené postavení vládce nebeských planet. Takového stupnĕ výlučné oddanosti se nespornĕ dosahuje v tomto svĕtĕ jen vzácnĕ, což vyjadřují śruti, jež vyslovily tento verš, slovem kecit („nĕkolik“). Nejen, že se čistí oddaní zříkají tužeb po budoucím zisku, ale navíc ztrácejí všechen zájem o to, co již vlastní – o obvyklé pohodlí domova a rodinného života. Společnost svatých vaiṣṇavů – učednická posloupnost mistrů, jejich žáků a žáků jejich žáků – se pro nĕ stává skutečnou rodinou, plnou osobností podobných labutím, jako je Śrī Śukadeva Gosvāmī. Tyto vznešené osobnosti vždy pijí sladký nektar služby lotosovým nohám Nejvyššího Pána.
Mnohé mantry Upaniṣad a dalších śruti otevřenĕ prohlašují oddanou službu za vznešenĕjší, než je samotné osvobození. Slovy Nṛsiṁha-pūrva-tāpanī Upaniṣady: yaṁ sarve vedā namanti mumukṣavo brahma-vādinaś ca – „Jemu se klaní všechny Védy, všichni, kdo usilují o osvobození a kdo zkoumají Absolutní Pravdu.“ Ve svém komentáři k této mantře Śrī Śaṅkarācārya přiznává: muktā api līlayā vigrahaṁ kṛtvā bhajanti – „I osvobozené duše s potĕšením instalují Božstvo Nejvyššího Pána a uctívají Ho.“ Velký soupeř Ācāryi Śaṅkary, Śrīla Madhvācārya Ānandatīrtha, cituje v této souvislosti své oblíbené śruti-mantry, jako například muktā hy etam upāsate, muktānām api bhaktir hi paramānanda-rūpiṇī – „I ti, kdo jsou osvobození, Ho uctívají, a dokonce i pro nĕ je oddaná služba ztĕlesnĕním nejvyšší blaženosti,“ a amṛtasya dhārā bahudhā dohamānaṁ caraṇaṁ no loke su-dhitāṁ dadhātu oṁ tat sat – „Kéž Jeho nohy, které v hojnosti vydávají záplavy nektaru, udĕlí moudrost nám, kdo žijeme v tomto svĕtĕ.“
Śrīla Śrīdhara Svāmī to shrnuje modlitbou:
tvat-kathāmṛta-pāthodhau
viharanto mahā-mudaḥ
kurvanti kṛtinaḥ kecic
catur-vargaṁ tṛṇopamam
„Pro ty vzácné, požehnané duše, které nacházejí velké potĕšení v tom, že si hrají v nektarovém oceánu vyprávĕní o Tobĕ, nejsou čtyři vznešené životní cíle (zbožnost, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a osvobození) o nic důležitĕjší než stéblo trávy.“