SLOKA 35
bhuvi puru-puṇya-tīrtha-sadanāny ṛṣayo vimadās
ta uta bhavat-padāmbuja-hṛdo ’gha-bhid-aṅghri-jalāḥ
dadhati sakṛn manas tvayi ya ātmani nitya-sukhe
na punar upāsate puruṣa-sāra-harāvasathān
bhuvi — na Zemi; puru — velmi; puṇya — zbožná; tīrtha — poutní místa; sadanāni — a osobní sídla Nejvyššího Pána; ṛṣayaḥ — mudrci; vimadaḥ — prostí pýchy; te — oni; uta — vskutku; bhavat — Tvé; pada — nohy; ambuja — lotosové; hṛdaḥ — v jejichž srdcích; agha — hříchy; bhit — která ničí; aṅghri — (jež omyla) jejich nohy; jalāḥ — voda; dadhati — obrátí se; sakṛt — byť jen jednou; manaḥ — jejich mysli; tvayi — k Tobĕ; ye — kdo; ātmani — k Nejvyšší Duši; nitya — vždy; sukhe — šťastné; na punaḥ — nikdy více; upāsate — uctívají; puruṣa — muže; sāra — podstatných vlastností; hara — které zbavují; āvasathān — jejich svĕtské domovy.
Mudrci prostí pýchy žijící na této Zemi navštĕvují svatá poutní místa a místa, kde Nejvyšší Pán vyjevil své zábavy. Jelikož tito oddaní v srdci chovají Tvé lotosové nohy, voda, která omývá jejich nohy, ničí všechny hříchy. Každý, kdo třeba jen jednou obrátí mysl k Tobĕ, vĕčnĕ blažené Duši veškeré existence, se již neoddává službĕ rodinnému životu doma, který muže jen zbavuje dobrých vlastností.
Kvalifikací aspiranta na mudrce je, že se naučil o Absolutní Pravdĕ od uznávaných autorit a vyvinul rozvážnou náladu odříkání. Aby tato osoba vyvinula schopnost rozlišovat důležité od nedůležitého, často putuje z jednoho svatého místa na druhé a využívá společnosti velkých duší, které tato místa navštĕvují nebo na nich sídlí. Pokud bĕhem svých cest aspirant na mudrce dokáže v hloubi svého srdce začít realizovat lotosové nohy Nejvyššího Pána, bude zproštĕn klamu falešného ega a bolestného pouta chtíče, závisti a chamtivosti. I když může stále chodit smývat své hříchy na poutní místa, nyní očištĕný mudrc má schopnost posvĕtit ostatní vodou, která omyla jeho nohy, a realizovanými pokyny, které dává. Takového mudrce popisuje Muṇḍaka Upaniṣad (2.2.9)
bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
tasmin dṛṣṭe parāvare
„Uzel v srdci je přetnut, veškeré pochybnosti se rozplynou a řetĕz plodonosných činností je ukončen, když vidíme Nejvyššího Pána všude, ve všech vyšších a nižších bytostech.“ Mudrcům, kteří dosáhli tohoto stádia, Muṇḍaka Upaniṣad (3.2.11) takto vzdává poctu: namaḥ paramarṣibhyaḥ, namaḥ paramarṣibhyaḥ. „Poklony prvotřídním mudrcům, poklony prvotřídním mudrcům!“
Svatí vaiṣṇavové se vzdávají láskyplné společnosti manželek, dĕtí, přátel a následovníků, a putují do svatých dhāmů, kde lze s nejvĕtším úspĕchem uctívat Nejvyššího Pána – na místa jako Vṛndāvana, Māyāpura a Jagannātha Purī, nebo kamkoliv jinam, kde se shromažďují upřímní oddaní Pána Viṣṇua. I ti vaiṣṇavové, kteří nepřijali sannyās a stále žijí doma nebo v āśramu svého gurua, ale jedinkrát ochutnali pouhou kapku vznešeného potĕšení oddané služby, budou také mít zanedbatelný sklon meditovat o potĕšeních materialistického rodinného života, který zbavuje rozvahy, odhodlání, střízlivosti, tolerance a klidu mysli.
Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:
muñcann aṅga tad aṅga-saṅgam aniśaṁ tvām eva sañcintayan
santaḥ santi yato yato gata-madās tān āśramān āvasan
nityaṁ tan-mukha-paṅkajād vigalita-tvat-puṇya-gāthāmṛta-
srotaḥ-samplava-sampluto nara-hare na syām ahaṁ deha-bhṛt
„Můj drahý Pane, až se vzdám všeho smyslového požitku a budu o Tobĕ neustále meditovat, a až se usadím v poustevnách svatých oddaných prostých pýchy, pak se plnĕ pohroužím do záplavy nektaru řinoucího se z lotosových úst oddaných, když pronášejí posvátná vyprávĕní o Tobĕ. A potom, ó Pane Narahari, již nikdy nebudu muset přijmout hmotné tĕlo.“