No edit permissions for Čeština

SLOKA 39

yadi na samuddharanti yatayo hṛdi kāma-jaṭā
duradhigamo ’satāṁ hṛdi gato ’smṛta-kaṇṭha-maṇiḥ
asu-tṛpa-yoginām ubhayato ’py asukhaṁ bhagavann
anapagatāntakād anadhirūḍha-padād bhavataḥ

yadi  —  pokud; na samuddharanti  —  nevykoření; yatayaḥ  —  osoby ve stavu odříkání; hṛdi  —  ze svých srdcí; kāma  —  hmotné touhy; jaṭāḥ  —  stopy; duradhigamaḥ  —  nezrealizovatelný; asatām  —  pro nečisté; hṛdi  —  v srdci; gataḥ  —  poté, co vstoupily; asmṛta  —  zapomenut; kaṇṭha  —  na krku; maṇiḥ  —  drahokam; asu  —  jejich životní vzduchy; tṛpa  —  kteří uspokojují; yoginām  —  pro ty, kdo se vĕnují yoze; ubhayataḥ  —  v obou (svĕtech); api  —  dokonce; asukham  —  neštĕstí; bhagavan  —  ó Osobnosti Božství; anapagata  —  kteří se nevzdálili; antakāt  —  od smrti; anadhirūḍha  —  nezískali; padāt  —  jehož království; bhavataḥ  —  od Tebe.

Členové stavu odříkání, kteří ze svých srdcí nevykoření poslední stopy hmotné touhy, zůstanou nečistí, a tak jim nedovolíš Ti porozumĕt. Ačkoliv jsi přítomný v jejich srdci, jsi pro nĕ jako drahokam na krku človĕka, který na nĕj zcela zapomnĕl. Ó Pane, ti, kdo se vĕnují yoze pouze pro smyslový požitek, musí vytrpĕt trest v tomto i příštím životĕ: od smrti, která je nepropustí, a od Tebe, jehož království nemohou dosáhnout.

Pouhé předstírané odříkání nikomu nepomůže vstoupit do království Boha. Je nutné prodĕlat zevrubnou zmĕnu srdce charakterizovanou naprostým nedostatkem zájmu o sebedestruktivní návyky na hrubý i jemný smyslový požitek. Skutečný mudrc se musí nejen vyvarovat dokonce i pomyšlení na nedovolený sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazard, ale také se musí vzdát tužeb po slávĕ a postavení. Tyto požadavky dohromady tvoří hrozivou výzvu, ale plody skutečného odříkání ve vĕdomí Kṛṣṇy opravdu stojí za celoživotní snahu.

Muṇḍaka Upaniṣad (3.2.2) potvrzuje výroky tohoto verše: kāmān yaḥ kāmayate manyamānaḥ sa karmabhir jāyate tatra tatra. „Pokud si i rozvážný člen stavu odříkání udržuje jakékoliv svĕtské touhy, bude svými karmickými reakcemi přinucen se znovu a znovu rodit za různých okolností.“ Filozofové a yogī tvrdĕ usilují o to, aby se osvobodili od zrození a smrti, ale protože nejsou ochotni se vzdát své pyšné nezávislosti, jejich meditace postrádají oddanost Nejvyššímu Pánu, a oni tak nedosahují dokonalosti odříkání – čisté lásky k Bohu. Tato čistá láska je jediný cíl upřímného vaiṣṇavy, a on proto musí ostražitĕ odolávat vrozeným svodům v podobĕ zisku, obdivu a proslulosti, a také nutkání splynout se všepohlcujícím neosobním zapomnĕním. Śrīla Rūpa Gosvāmī uvádí ve své Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.11):

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

„Aby se rozvinula prvotřídní oddaná služba, je nutné být prostý všech hmotných tužeb, poznání získaného monistickou filozofií a ploduchtivé činnosti. Oddaný musí neustále příznivĕ sloužit Kṛṣṇovi, jak si Kṛṣṇa přeje.

Ti, kdo podstupují tvrdou yogovou disciplínu pouze pro uspokojení smyslů, se nevyhnou dlouhodobému utrpení. Hlad, nemoc, sešlost stářím, zranĕní při nehodĕ, násilí od ostatních – to je pouze nĕkolik z neomezených druhů utrpení, které lze do různé míry prožívat v tomto svĕtĕ. A nakonec čeká smrt následovaná bolestivým trestem za hříšné činnosti. Zvláštĕ ti, kdo se volnĕ oddávali smyslovým požitkům na úkor životů ostatních bytostí, mohou očekávat nepředstavitelnĕ tvrdý trest. Nejvĕtší bolestí hmotné existence však není neštĕstí v tomto životĕ nebo být poslán po smrti do pekla: je to prázdnota v podobĕ zapomnĕní na svůj vĕčný vztah s Osobností Božství.

Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:

dambha-nyāsa-miṣeṇa vañcita-janaṁ bhogaika-cintāturaṁ
sammuhyantam ahar-niśaṁ viracitodyoga-klamair ākulam
ājñā-laṅghinam ajñam ajña-janatā-sammānanāsan-madaṁ
dīnānātha dayā-nidhāna paramānanda prabho pāhi mām

„Pokrytec, který sám sebe podvádí předstíráním odříkání, myslí pouze na smyslový požitek, a tak neustále trpí. Je dnem i nocí zmaten a přemožen vyčerpávajícím úsilím, které si pro sebe vymýšlí. Tento pošetilec neposlouchá Tvé zákony a je zkažen nenasytnou touhou po úctĕ od ostatních pošetilců. Ó ochránce pokleslých, ó dárce milosti, ó svrchovanĕ blažený pane, prosím zachraň tu osobu, mĕ.“

« Previous Next »